2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 239čit určitý podíl lovu (Haynes 1991, 213; Vasilev 2001, 365). Je třeba také připomenout, žeradiometrická data 12–13 tis. let před dneškem spadají již do doby oteplování na samotnýzávěr výskytu mamutích populací na eurasijském kontinentu, což se mohlo projevit v jejichzdravotní kondici. Soubor studovaný v Hwange je pak výsledkem hromadného hynutímláďat nedostatkem vody, což není vhodnou analogií pro prostředí permafrostu, kdemohla voda nanejvýš zamrznout (k četným úhynům mohlo ovšem dojít i při prošlapáváníledu v zamrzlé řece, ale důsledkem by byly pouze kosti v říčních sedimetech, nikoli nasvazích). Ve skládkách mamutích kostí sice převažují mladší dospělí jedinci, nikoli mláďata,a se vzrůstajícím věkem pozůstatků vcelku plynule ubývá. V Krakově–Spadzisté semezi 47 individui vyskytlo jen 1 neodstavené mládě ve věku 2–5 let (Kubiak – Zakrzewska1974, tab. VIII; Haynes 1988,tab. 4; Lipecki – Wojtal 1996, 290), V Milovicích G bylo11 juvenilních, 6 mladších dospělých a 4 dospělé kusy (Péan 2001a, obr. 2). Podobnýpoměr je i v Dolních Věstonicích a v Pavlově I, kde se ovšem věk určoval jen na podkladěněkolika málo stoliček (Musil 1959, 30; 1997, 447). Rozsáhlé Musilovy práce o mamutíchstoličkách z Předmostí žel neposkytují přehledné údaje o jejich věkové skladbě.Osteologický materiál je tu posuzován jako vyvážený vzorek živé populace, nikoli jakosoubor kostí vzniklý lidskou činností.Pokud by mamuti hynuli přímo zimním vyhladověním a mrazem, očekávali bychompodobně jako v Hwange větší podíl mláďat (Sergin 1991, 17). Jiné důvody hromadnéhozániku stád připadají ve studených stepích jen stěží v úvahu. Zdá se tedy, že věkový profilakumulací mamutích kostí svědčí spíše o lovu zaměřenému přednostně na mladší kusy,nejvíce oslabené zimním hladověním (srov. výše). Mladší jedinci byli ve stádě jistě nejpočetnějšía současně skýtali ještě dosažitelný a již dostatečně prestižní úlovek.Jednoznačněji než věkový profil vypovídá o lidské činnosti způsob nahromadění pozůstatků.Zbytky mamutů, provázené artefakty, se nacházejí buď přímo na sídlišti mezi předpokládanýmichýšemi (Dolní Věstonice I, Milovice G, Předmostí, méně výrazně Pavlov IaDol. Věstonice II), nebo v podobě rozsáhlých akumulací přímo u sídlišť (Dol. Věstonice I,Milovice – sev. sektory, místy patrně i v Předmostí: Maška 1894a, menší skládka i v Dol.Věstonicích II). Zvláštní postavení má stanice v Krakově–Spadzisté, kde se přímo ve velkéakumulaci mamutích kostí nacházejí ohniště, kamenné hroty, početná debitáž a snadi základy chýší, vyznačené spodními čelistmi (Kozłowski – Sachse–Kozłowska 1974). Zestřední a západní Evropy neznáme žádnou význačnější akumulaci mamutích kostí nedoprovázenouartefakty a jinými doklady lidské činnosti. To by ovšem stále mohlo znamenat,že lidé se u podobných přirozených nahromaděnin usazovali a využívali je. Mohouvšak tak koncentrované akumulace vzniknout přirozeně? V sibiřském Berelechu se kostivyskytují na břehu řeky v délce 180 m a kosti 1 jedince zabírají v průměru plochu 3,4 m 2 ,zatímco ve Spadzisté 1 m 2 (Sobczyk 1995, 130). Přirozené soustředění kostí v Berelechuje přitom již mimořádné, způsobené svážnými pohyby a říční akumulací vyerodovanýchpředmětů. Ve Hwange jsou kosti 1 slona rozptýlené průměrně na ploše 35 m 2 (Haynes1991). Představa akumulací mamutích kostí na místě jejich skonu vychází z mýtu sloníchhřbitovů, nikde ve skutečnosti nedoložených. Hynutí chobotnatců a jakýchkoli jiných zvířatna jedné hromadě, přičemž nově umírající šlapou po kostech svých nedávných předchůdců,je z etologického hlediska absurdní. Je zajímavé, že s ní přišli právě paleontologové– jako by mezi paleontology a zoology byl stran zohlednění živé skutečnosti týžrozdíl jako mezi tradičními prehistoriky a etnology. Přirozeného původu mohou být po-