2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

412Aktualityverzitou. Na rozdíl od současnosti byla tehdejšíúčast studentů na zahraničních výzkumech spíševýjimkou. Studium na Karlově univerzitě ukončilJ. Bubeník v roce 1964 obhajobou diplomové práceHromadné nálezy železných předmětů hradištníhoobdobí. Ta mu byla o několik let později uznána jakopráce rigorózní, umožňující získat titul PhDr.Úspěšně začínající cesta mladého archeologabyla po opuštění fakulty na dlouhé dva roky přerušenavojenskou službou. Po jejím ukončení se stalJosef Bubeník v roce 1966 ředitelem muzea v Žatci,odkud po třech letech přešel do mostecké expozituryArcheologického ústavu. V ní pracoval celkemtřináct let až do roku 1982, kdy nastoupil napražské pracoviště tohoto ústavu. Tam se po určitémčase stal na několik let vedoucím tehdejšíhooddělení slovanské archeologie.Bubeníkovo působení v severozápadních Čecháchje pevně svázáno se studiem tamějšího raněstředověkého osídlení a s ním spojené historicképroblematiky. K hlubšímu poznání sídelních aktivitpodnikl Josef Bubeník v tomto kraji archeologickévýzkumy na celé řadě míst, ze kterých předevšímvýkopy na hradišti Rubínu u Podbořan přinesly mnohozávažných poznatků, jež hrají významnou úlohuvúvahách o historické funkci tohoto důležitého objektu.Z dalších jím zkoumaných lokalit lze vzpomenoutnapř. Břežánky, Kadaň, Drahúš, Jenišův Újezd,Hněvín či několik poloh na ploše likvidovanéhoměsta Mostu. Tyto výzkumy napomohly k ozřejměnímnoha důležitých archeologických a historickýchproblémů, jako např. k upřesnění terminologiekeramiky pražského typu, k poznání vývoje raněstředověkých vesnických osad apod. J. Bubeník záhyvelmi správně postřehl, že historickou roli jednotlivýchhradišť i vesnických osad nelze dobřerozpoznat bez prostudování jejich vztahu k okolnímuosídlení, a proto se rozhodl pořídit soupisvšech raně středověkých archeologických památeknalezených v severozápadních Čechách. S velkoupílí se pustil do tohoto náročného úkolu, jehož výsledkemje cenná monografie Slovanské osídlenístředního Poohří (díl I. a II., Praha 1988), která podáváucelený historicko–archeologický pohled nadějiny této části Čech od počátků slovanskéhoosídlení až do období vzniku přemyslovského státu.Ještě před vydáním tiskem byla tato kniha v roce1983 úspěšně obhájena jako práce kandidátská.Ačkoliv jubilant byl svým pracovištěm vázánpředevším k severozápadním Čechám, přesto se stálevracel i k oblíbenému sázavskému klášteru a k jehookolní krajině. Vedle studií o tamějších raně středověkýchhradištích u Dojetřic a Vraníka vycházízuvedeného zájmu i cenná studie o staroslovanskémosídlení okolního Posázaví. Vlastnímu sázavskémuklášteru věnoval potom jubilant mimo jinédůležitou studii o jeho někdejší pozemkové držbě,napsal rovněž zajímavý komentář k problému nejstaršíchklášterních staveb a publikoval též objevstředověké zvonařské dílny v jeho areálu.Postupem času se začal Josef Bubeník zaměřovatna některé klíčové problémy nejstaršího slovanskéhoobdobí v Čechách. Do popředí jeho zájmuse dostala např. nejstarší staroslovanská opevněnámísta a hradiště. S jejich studiem vyvstal problémvypořádat se s terminologií slovanské tzv. starohradištníkeramiky či s nutností celkově zhodnotitkeramiku klučovského horizontu. Potřeba podrobnějšíhopoznání proměn osídlení v 7. až 9. století sivynutila nutnost ověřit téměř 500 dosud známýchlokalit z uvedeného období, jejichž alfabeticky řazenýkatalog s uvedením nejdůležitějších údajů bylautorem vydán tiskem (Archeologické pramenyk dějinám osídlení Čech v 7. až polovině 9. století.Katalog nalezišť. Praha 1997). Znalost tohoto materiáluumožnila jubilantovi nastínit základní vývojovétendence staroslovanského osídlení na územícelých Čech a detailně je potom ozřejmit na menšímregionu dobře prozkoumaného Českobrodska.Nepochybně určitým vyvrcholením Bubeníkovypráce je jeho účast na kolektivní studii Od počátkůhradišť k počátkům přemyslovského státu(Památky archeologické 89 1998, 104–145), jež jepokusem o moderně pojatý komplexní pohled naarcheologickou problematiku českých dějin předstátníhoobdobí. Porovnáme-li obsah této práces některými staršími syntetickými pohledy na uvedenéobdobí (např. s příslušnými kapitolami v PravěkémČeskoslovensku J. Filipa či v Čechách naúsvitě dějin R. Turka), potom je zřejmé, jak velkýpokrok učinilo archeologické bádání při studiuvzpomenuté epochy. J. Bubeník má na tomto úspěchunemalý podíl.Je nepochybné, že osobu každého odborníkanecharakterizují pouze jeho vědecké práce, alerovněž tak jeho lidské vlastnosti, mezi kterými byneměly chybět poctivost, skromnost, umění překonávatnejrůznější překážky a nástrahy chorob,schopnost nalézat dobrý vztah ke svým kolegůma dlouhá řada dalších. Je nepochybné, že Josef Bubeníkosobností i v tomto ohledu nesporně je. Přejememu mnoho štěstí do dalších let!J. Sláma