2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

382MEDUNA: Nejstar‰í ranû stfiedovûké opevnûní ...Další etapu představovalo již nasýpání tělesa hliněného opevnění a současná nivelizace terénu zahradbou. Těleso valu svou nerovnoměrnou inverzní stratigrafií signalizuje získávání materiálu z nepoškozenéhoterénu vně budovaného tělesa, tedy současné hloubení příkopu. Stejně jako v případěvšech úseků raně středověkých hradeb zkoumaných v Mělníku nemáme zachycenu výšku a šířkuhradebního tělesa, v případě hradby A známe však část jeho stupňovitého členění. Při budování hradbydo výše necelého metru byla ponechána zadní část náspu jako průběžná rampa – talus 5 – o šířcekolem 120 cm a pravděpodobně záměrně zhutněna (kompaktní vrstva 6). Není zřejmé, v jaké fázivýstavby byly vztyčeny kůly – vkopové jámy nebyly v dobře čitelné situaci zachyceny, a lze tedypředpokládat buď jejich postupné obsýpání, či zatlučení kůlů až v době úpravy talu. V této fázi stavbybyla vypletena košatinová zadní stěna hradby – pro rekonstrukci její výšky a dalšího případnéhočlenění hradby nemáme dostatek podkladů. Ze shluku kůlových jam a koncentrace nálezů na upravenémterénu za zadní stěnou hradby (8) nelze půdorys stavby či staveb rekonstruovat, zůstává všakdokladem sídlištní aktivity současné s její existencí (obr. 2).Po určité době koexistence opevnění a osídlení, které ovšem nezanechalo výraznější „kulturnívrstvu“, dochází k požáru obou situací. Z nalezených situací ovšem nevyplývá rozsah a intenzitaohně, a tím nás pochopitelně vzdalují jakýmkoli úvahám o katastrofickém požáru, tím spíše o jehohistorických interpretacích.DatováníPředmětem našich úvah bude pouze materiál z terénních úprav a telesa hradby A (horizont A1 –159 ks), sídlištních situací a povrchu talu (A2 – 112 ks) a pro porovnání i materiál z tělesa mladšíhradby B (125 ks, výběr obr. 4).Keramický materiál je jednotný technologickými stopami lepení stěn nádob a oboustranným obtáčenímpouze jejich horních partií, na dolních částech nádob lze na větších fragmentech nalézt stopykolmého či strmého přihlazování. Kromě běžného raně středověkého „standardu“ mírně slídnaté,hladké keramiky zaujmou v obou souborech dvě technologické skupiny. První je keramika s krupičkovitýmpovrchem, charakteristickým pro středočeskou oblast, která byla již mnohokrát popsánaa dále vnitřně členěna, druhou skupinou pak silně slídnatá keramika, které se dostalo v úrovni typologickýchklasifikací rovněž pozornosti.Morfologie souborů je opět velmi jednotná ve tvarech okrajů – všechny nalezené okraje lze popsatjako jednoduché, nepatrné rozdíly lze shledávat pouze v jejich délce a úpravě seříznutí, přecházejícíhov mírné prožlabení a pouze v horizontu B i v mírné rozšíření (obr. 4: 12-1). Pestrostí ovšemhýří výzdoba nádob, téměř výlučně provedená hřebenem. S výjimkou vertikálních těžkopádnýchvlnic jsou zachyceny diagonální i horizontální vlnice s různou délkou amplitud, nepravidelnou ovšemivrámci výzdoby jedné nádoby, běžící nad členící či zdola uzavírající linií. Kompozici doplňují i odlehčujícíprvky hřebenového vpichu, opět v několika variantách.V rámci rozšířené představy o typologii raně středověké keramiky se pohybujeme ve středohradištnímobdobí, přesnější chronologii nabízí keramika, v níž se hrubší výzdoba hřebenovým vpichemváže na silně slídnatý materiál teplých odstínů a hrubého povrchu (obr. 4: 8-2, 8-4, 28-5, 6-3). Nevíme,zda můžeme tuto keramiku považovat za výsledek autochtonního vývoje místní keramické produkce,či nádoby importované. Při první alternativě bychom zůstávali v rovině obecné klasifikacestředohradištního období, druhá nabízí napojení nálezových souborů na stratigrafická pozorovánía chronologii středohradištního období širší středočeské oblasti.Při shledávání geograficky bližších analogií se můžeme ubírat několika směry. Poměrně volně bychommohli spojit slídnatou keramiku zdobenou hrubým hřebenem s tzv. mladším klučovským horizontemvýchodní částí středních Čech, kde je obohacena o členěné podhrdlí (nově Bubeník 1998),typické pro starší fáze vývoje hradišť Stará Kouřim a Libice (nově Bartošková 2000; Mařík 2001).5 Talem je označován morfologicky i funkčně shodný prvek novověkých opevnění; může být účelné rozhojnitjiž přejaté a užívané pojmosloví o další termín.