2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 247kly velmi nevhodné – pokud se zapustí tak hluboko, aby se pod vahou kůží nevyvracely,už z nich mnoho nevyčnívá, a navíc postrádají rozsochy a výrůstky, na něž by se mohlyupevnit provazy a vodorovné konstrukční prvky (to platí i pro známou châtelperronskouchýši u jeskynního vchodu v Arcy–sur–Cure (Leroi–Gourhan 1961). Ve struktuře z Ripicenise navíc koncentrují i mamutí stoličky, z konstrukčního hlediska neúčelné. Kly dominujíi na moustérienské stanici Molodova V na Dněstru (Černyš 1961, obr. 8). Se schraňovánímvybraných pozůstatků zvěře již ve středním paleolitu souvisejí i zásoby sobích čijeleních parohů, které se nijak nevyužívaly (Roc–en–Pail a Saint Césaire ve Francii, PlaidterHummerich a jiné lokality v kráterech pohoří Eifel: inf. M. Patou–Mathis a G. Bosinského).Podobné situace se vyskytují i na počátku mladého paleolitu. V jihoněmecké jeskyniGeissenklösterle, ležící v ostrém svahu 50 m nad údolním dnem, se v aurignacké vrstvěobjevily 3 lebky mladých mamutů (Münzel et al. 1994, 87). Pozoruhodnější situaci odkrylG. Riek ve spodní aurignacké vrstvě nedaleké jeskyně Vogelherd. Při levém okraji jz. vchoduležela oválná hromada kostí, sestavená tak, aby velké kosti (rozbitá lebka, mandibula,2 kly, několik skoro celých lopatek, osekaný kloub) ležely směrem ven z jeskyně. Po jejichvyzdvižení se uvnitř koncentrace objevily zlomky sobích lebek a parohů, mamutí a nosorožčízuby a zlomky mamutích žeber. Na samotném dně bylo několik destiček z mamutovinya svazek 25 polotovarů kopí z téže suroviny. Mamutí kosti, stoličky a kly se rovněžnacházely uvnitř jeskyně při samotných stěnách (Riek 1933, 156–157; 1934, 53–54). Oběaurignacké vrstvy vydaly celkem ca 400 zlomků mamutích lebek, 13 mandibul, 147 stoliček,54 lopatek a 20 pánví atd., oproti fragmentům 11 obratlů a 45 žeber. Zastoupeny jsouvšechny věkové kategorie, mladí jedinci nepřevládají (Niven 2001). Autorka soudí, že kostive vchodu mohly tvořit jakousi barikádu proti špatnému počasí nebo šelmám – ty by siovšem nízké hromádky kostí u okraje rozlehlého portálu ani nepovšimly.Na podlouhlé seskupení velkých mamutích kostí (zlomky lebek, čelistí a klů) se zachovaloulebkou nosorožce se přišlo na gravettienské stanici Grub v Dol. Rakousku (Antl–Weiser1996, 83–84). Nejvíce podobných příkladů bychom našli ve výchoevropském gravettienua epigravettienu a k některým z nich se ještě vrátíme. Na otevřeném epiaurignackémsídlišti Langmannersdorf byla odkryta skupina kostí sestávající z mamutí pánve a několikastoliček, jinde ležela mamutí lebka i s kly (Angeli 1952–1953, obr. 9).Uvedené příklady by bylo možno libovolně rozšiřovat. I tak je zřejmé, že téměř všude,kde se vyskytnou mamutí kosti spolu s artefakty, je výběr těchto kostí praktickými hledisky(strava, topivo, surovina, stavivo) nevysvětlitelný. Podíl velkých nemasových kosti seani nemění podle polohy lokality vzhledem k možnému místu úlovku či sběru – vyskytujíse v různých vzdálenostech od říčních údolí, v různých relativních výškách, pod širýmnebem i v jeskyních. Stanice s řeznicky racionálním zastoupením kostí (kde by se vyskytovalyjen obratle, žebra, příp. články končetin a autopodií) prakticky neznáme. 22 Mezi možné výjimky patří právě zkoumaná gravettienská či epigravettienská lokalita Halič na Ukrajině (Cyreket al. 2002). Početnou štípanou industrii (již téměř 5000 ks z místních surovin) provázejí široce rozptýlené kostiněkolika mamutů, z nichž žádné nejsou v anatomické souvislosti. Části lebek mamutů prozatím asi chybějí, stejnějako pozůstatky jiné zvěře (Wojtal et al. 2001). Kostěné a s výjimkou několika mikrogravett ani kamennéhroty se nevyskytly, takže nejde o bezprostřední místo úlovku. Nenasvědčuje tomu ani poloha na výraznémterénním výběžku nad údolím Dněstru. Na ukrajinské stanici Semenivka 2 se spolu s mnoha mikrolitickýmihroty objevilo mezi 54 mamutími kostmi 47 zlomků žeber, přičemž části lebek chyběly. O jiných, např. plochýchkostech a zubech se autor nezmiňuje (Nuzhnyi 2001).