2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 437v létě roku 2002 završením interdisciplinárního výzkumudějin domu č. 10 na Auergasse v historickémjádru města (Altstadt), na kterém se podílela celářada institucí od roku 1997 v souvislosti s rekonstrukcíobjektu a předstihovým archeologickým výzkumem.Odkryté situace předurčily téma a celkovépojetí publikace, jež se vedle stavebně historickýchotázek v převážné většině odvíjely od komplexníhozhodnocení obsáhlého nálezového fondu 15.–16.stol. z výplně velkokapacitního odpadního objektu,pracovně pojmenovaného „Grosse Latrine“.Kniha, sestávající z deseti kapitol, poznámkovéhoaparátu a seznamu literatury, je určena jak odborné,tak širší čtenářské obci. To odráží i ztenčenášíře analytických pasáží v textu jednotlivých kapitol.Autoři se soustředí především na prezentaci závěrůa hledání kulturně historických vazeb mezi„mrtvým“ a „živým“ kontextem.První kapitola (A. Boos: Von der Ausgrabung inder Auergasse 10 bis zur Ausstelung „Wirtshauskultur“,7–14) uvádí do projektu s jeho technicko–organizačnímzázemím a připomíná věnování knihytragicky zesnulému studentovi H. Militzerovi, jenžse podílel na zpracování nálezového souboru.Druhá kapitola (S. Codrenau–Windauer –K. Schnieringer: Ein altes Haus enthüllt seine Geschichte– Archäologie und Bauforschung im AnwesenAuergasse 10, 15–28) se věnuje nejen stavebnímuvývoji domu, ale také předchozímuosídlení doby římské, a dále dokladům o existencidřevěné stavby v 10. století. Zástavba parcely, kteráve 12.–13. stol. sestávala pravděpodobně až zedvou kamenných jader kombinovaných s dřevěnýminástavbami či samostatnými dřevěnými stavbami,se kolem roku 1338 (dendro) mění v důsledkupožáru. Do roku 1388 (dendro) se dům skládalz obytné části v prvním patře (světnice, síň), přízemízůstávalo stále vyhrazeno řemeslnické výrobě.Doložena ozdobná fasáda. Po roce 1388 se důmrozšířil o dřevěné přístavby v hloubce parcely, čelníkamenné a dřevěné stěny domu byly omítnutya zdobeny. V průběhu 15. stol. přibývá druhé patro,dům pravděpodobně mění svou funkci (hospoda),na což poukazuje nález vyzděné velkokapacitnílatríny (40 m 3 ) v rámci domovního traktu. K roku1535 (dendro) doloženy přestavby související s definitivnístabilizací dispozice domu, zaniká velkálatrína a je nahrazena objektem novým (jímka 2).Fungování domu 15. a 16. stol. jako hostince naznačujínepřímo bezpečné písemné zmínky z roku1471 a 1753 a snad také, i když nikoli přímočaře,nálezový soubor z „Grosse Latrine“.Třetí kapitola (W. Endres – E. Militzer: Keramikfundeaus der „Grossen Latrine“ im AnwesenAuergasse 10 in Regensburg, 29–84) pojednáváo širokém spektru keramických výrobků z výplněobjektu: nejen o běžné polévané či nepolévané kuchyňskéa stolní keramice, ale také o méně obvyklýchformách (destilační nádobka, aquamanile aj.),importech, hliněných figurkách, nádobkových kachlíchapod. Obecné rozšíření glazury na nádobáchod pol. 15. stol. mělo dle autorů jen nevelký vliv nazlepšování hygienické situace a nároků na stravování.Konstatují relativně malý počet nádob na uchovávánítekutin, což kontrastuje s předpokládanoufunkcí domu. Dále upozorňují na přítomnost dokladůnadregionálních kontaktů a směny: např. keramickézboží z waldenburských či siegburských dílen,kameninový pohár z Lužice, grafitové hrncezPasova. Jako svědectví „privátní religiozity“ uvádějísériově vyráběné hliněné figurky znázorňujícísvětce (sv. Barbora), nevylučují však u nich funkcihraček. V celku hrnčina navazuje na tradice výroby14. stol., běžné formy nepřekračovaly směnný okruhca 30 km od produkčních center. Ty byly situoványna předměstích Řezna (Prebrunn ad.). Datování souboruje kladeno od poč. 15. do 15./16. stol., mladšísoubor představují nálezy z jímky 2 (závěr 16. a 17.stol.). Ke kapitole připojen katalog (85–96).Skleněnými nádobami se zabývá kapitola čtvrtá(R. Hannig: Die Hohlglasfunde aus der „GrossenLatrine“, 97–123). Autorka konstatuje výskyt četnýchtypů barevných i nebarevných pohárů s nálepyči bez nálepů a lahvovitých tvarů určených k uchovávánía konzumaci vína nebo lihovin (kutrolfy).Otázky původu, transportu a lokální výroby ponechávávzhledem k absenci nálezů výrobních zařízenív sv. Bavorsku otevřené. Datování souboru se pohybujev rozmezí 15. – 1. pol. 16. stol., výskyt tzv.shaffhausenských pohárů ve spodních výplních jímkyvšak dovoluje uvažovat o mírném posunu datováníproti časové ose. Nelze přitom vyloučit vliv postdepozičníchprocesů (propadání těžších fragmentůz vyšších partií výplně do nižších). Za kapitolounásleduje katalog (124–128) a obrazové přílohy.Kapitola pátá (A. Driesch – N. Pöllath: Tierknochenaus der „Grossen Latrine“ und ihre Aussagenzu Knochenhandwerk und Fleischangebot,137–144) jmenuje na základě osteologického rozboruskladbu jak domácích (hovězí, skopové, drůbežíaj.), tak exotických druhů (mořské ryby). Zapozornost stojí doklady výroby růžencových perelve svrchních partiích jímky. Jejich přítomnost poukazujena blízkost kostela sv. Emmerama.V šesté kapitole (H. Küster: Pflanzenreste ausder „Grossen Latrine“ und ihre Aussagen zur pflanzlichenErnährung, 145–147) vypovídají nálezy jaderhroznového vína, fíků, okurky, jablek, jahod atd.