2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

396FROLÍK: O valech, zamy‰leních a archeologiizdaleka všechny. Vyplývá z toho, že i při velmi pečlivém převodu souvrství do papírové podoby (plány,řezy, formuláře atd.) je výsledek více či méně subjektivně ovlivněn a dále se může pracovat jens tím, co bylo zaznamenáno. Mělo by být samozřejmé, že pořízená dokumentace bude informačněbohatá (např. bude přesahovat jako zdroj okruh otázek, které sleduje archeolog, provádějící převoddo dokumentace; všem částem zkoumaného místa bude věnována stejnoměrná pozornost apod.), budezřetelná pečlivost při pořizování (např. poloha výkopů na plánech bude odpovídat poloze výkopůna řezech apod.) a bude konzistentní (např. uloženina A bude nad uloženinou B na celé zkoumanéploše). Tím se stane (na místo zlikvidovaného souvrství) pramenem, s kterým mohou pracovat takédalší archeologové (pro které se stává primárním pramenem!) a v příznivém případě prohlubovat jehovýpověď. Při splnění výše naznačených kritérií pak nemůže být rozdíl mezi informacemi, kteréposkytují o stratigrafických vztazích řezy, slovní popisy na formulářích a Harrisův diagram, který jejen jinak zobrazeným vyjádřením toho, co zachycuje řez (a který může být vytvářen přímo v terénunalezišti), a jejich objektivita/subjektivita musí být pojímaná jako jednotná.Velkou část příspěvku věnuje J. Čiháková (2002, 738–741) svému pojetí a způsobu vytvářeníHarrisova diagramu (či v její terminologii Stratigrafického schématu). Toto vysvětlení však neodstraňujepůvodně vyslovené pochybnosti. Výklad je uveden přesně formulovanými pozorovánímio stykových plochách a možnosti chápat také druhou kategorii dvourozměrných stratigrafických jednotek– výkopy – jako určitou kategorii stykových ploch. 8 Avšak vyčlenění výkopů jako samostatnékategorie je dáno praktickými důvody. Kromě toho, že jsou samy o sobě dokladem určité událostina nalezišti (stejně jako stykové plochy a všechny ostatní druhy stratigrafických jednotek), nesouv sobě další důležité informace (tvar, hloubka, vzhled stěn a dna) o události, která vedla k jejich vyhloubení.V některých případech může již samotný tvar výkopu předurčovat jeho interpretaci, a neníproto nutné ji při každém novém odkryvu znovu opakovaně deduktivně odvozovat (kůlové jamky 9 ,jímky, zemnice apod.). Proto je těžko akceptovatelný postup, který by ho během výzkumu eliminoval(Harris 1999). 10 Ostatní dvourozměrné jednotky se evidují jako stykové plochy, ale v dokumentacise opět z praktických důvodů objevují jenom ty, které v sobě nesou nějakou další informaci navíc,než jen tu, že jsou běžným rozhraním mezi dvěma uloženinami. I toto prosté rozhraní je všakdokladem o události, která trvala určitou dobu (= přerušení nárůstu stratigrafie) 11 . Jen zcela miziváčást stykových ploch (v dosavadní polemice významově nadhodnocená) se rozezná až ve stupnizpracování (interpretace) a může být do schématu doplněna dodatečně.Nastíněný výklad má za cíl ukázat, že drtivá většina stratigrafických jednotek je rozeznána užběhem terénního odkryvu (převodu naleziště do dokumentace) a stejně musejí být popsány vztahymezi nimi. Konstrukce Harrisova diagramu je záznamem o těchto (stratigrafických) vztazích a platíbylo narušení archeologické situace. Tato jamka mohla být mnohem mladší, ovšem pokud její zásyp vznikl překopánímuloženin, do nichž se zahlubuje, nemusel být jednoznačně rozpoznatelný (je-li k dispozici jen to, co jenalepeno na střepu).8 Při úvahách o stratigrafickém vývoji lze v zásadě vystačit pouze se dvěma druhy jednotek. Pracovně byly odlišenyjako dvourozměrné a trojrozměrné. I všechny trojrozměrné (uloženiny, zdi, dřevěné konstrukce, kostry,rakve) můžeme chápat jednotně jen jako uloženiny a jejich zvláštní případy. Rozčlenění je dáno praktickými důvody(např. o dřevěné konstrukci se zaznamenávají zčásti jiné informace než o zdi).9 Např. kůlovou jamku bude charakterizovat tvar, velikost průřezu v porovnání s hloubkou, tvar dna apod. bezohledu na charakter výplně, která nemusí mít s určením výkopu jako kůlové jamky nic společného. Také kauzálnívztah je opačný, než uvažuje J. Čiháková (2002, 739, pozn. 2). Právě tvar definovaný výkopem (dvourozměrnoujednotkou) předurčuje tvar a zčásti také texturu výplně (trojrozměrná jednotka), která se v něm posléze uložila.Nic na tom nemění fakt, že výzkum postupuje v pořadí výplň – výkop.10 „W związku z ignorowaniem zjawiska styku więcej niż połowa świadectwa stratygraficznego skazana zostalana zapomnienie, poniewaź z reguly stanowisko składa sie w większej części z jednostek stykowych, niż materialnych(fizycznych)“ (Harris 1999, 80).11 Navíc platí, že velmi často by časový součet těchto přerušení dal dohromady delší dobu než součet období,během níž vznikaly trojrozměrné stratigrafické jednotky.