2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 403zal např. experiment, který zorganizovala Společnost pro technologie ochrany památek (STOP) vespolupráci se správou hradu Křivoklát (Sterec 1999; Ulbrich 2002).Ochrany před pronikající srážkovou vodou je možno dosáhnout i hydrofobizací korun zdivaa svislých (přinejmenším návětrných) stěn. Dnes se pro tento účel používají téměř výhradně prostředkyobsahující některou ze silikonových sloučenin. Životnost takovéto úpravy je při dodrženítechnologie a správné volbě prostředku dosti dlouhá (Bárta – Gavenda – Kotlík – Rathouský 1994),vyžaduje však pevný, soudržný povrch.Kámen, z něhož je Vízmburk vystavěn, má relativně dobré mechanické vlastnosti, malou nasákavost,a tedy dobrý předpoklad dlouhodobé trvanlivosti. Avšak vzhledem k dlouhotrvající expozici kamennéhozdiva zemní vlhkosti a po odkrytí i srážkové vodě a teplotním změnám je dnes povrchovávrstva kamenných bloků v různé míře narušena korozí (Štrouf 2001). Pro zpevnění kamene jsou v současnostinejčastěji používané organokřemičité sloučeniny ve formě roztoků v organických rozpouštědlech(např. látky typu Porosil, Ifest OH, Funcosil KSE, Asolin OH /Kotlík – Kotlíková 1998/). Výborněpronikají do struktury kamene, při správné aplikaci prakticky nemění vzhled kamene, je možnoje aplikovat nátěrem či postřikem. Nevýhodou je relativně vyšší cena. Jejich konsolidační účinek jevětšinou vyhovující pro zpevnění drolícího se povrchu. Nejsou však obvykle schopny dostatečnězpevnit kámen s hlubšími prasklinami, u něhož dochází k odlupování větších, korozí napadenýchvrstev. Praktické zkoušky s organokřemičitým konsolidantem provedené na zkušební ploše hraduVízmburk v roce 1991 ukázaly určitou možnost jejich použití pro ošetření kamene. Zvláště výhodnése ukázaly prostředky, které vedle konsolidačního účinku mají i účinek hydrofobizační. Přes ne zcelavhodné podmínky pro aplikaci konsolidantů (podzimní období, kdy vyšší vlhkost kamene do jistémíry omezuje jejich penetrační schopnost) klesla nasákavost kamene vodou a povrch měl při subjektivnímhodnocení lepší mechanické vlastnosti. Další vyhodnocování bohužel nebylo prováděno.Nejúčinnější ochranu Vízmburku v současné situaci by však poskytlo celkové zastřešení hradu.Námitky proti tomuto řešení jsou obvykle dvě: finanční náročnost a architektonické ztvárnění zastřešení.Pokud jde o první z nich, je třeba zvážit, zda by vynaložené náklady byly adekvátní a zda jedostupné jiné obdobně účinné, avšak levnější řešení. Dlouhodobé zkušenosti ukazují, že takové řešenív současnosti neexistuje, a je malá naděje, že by bylo nalezeno.Dnes však existuje řada příkladů dlouhodobě instalovaných, stabilních přístřešků, především nadrozsáhlými plochami archeologických nalezišť. Brání srážkové vodě zaplavovat zastřešenou plochuvčetně zde se nalézajících objektů. Klasickou ukázku vývoje ochrany archeologických nalezišť jemožno vidět na několika lokalitách na Krétě. Není to jen světově známý Knossos, ale i další památkyminojské kultury (např. Malia ve východní části ostrova). V Knossu můžeme vedle sebe, na jednélokalitě, porovnat přístup k ochraně archeologických vykopávek z počátku i konce 20. století. Původnídoplňování a zpevňování odkrytého zdiva betonovými doplňky, běžné v první fázi vykopávek(které ale pravděpodobně zachránilo jejich část před zkázou zemětřesením), bylo později zcela opuštěno.Poslední nálezy, odkryté francouzskými archeology koncem 20. století, jsou prezentovány pouzepo citlivějším a šetrnějším ošetření, spíše konzervaci. Větší důraz je kladen právě na ochranu předúčinky povětrnosti, především před srážkami. V obou zmíněných lokalitách jsou postaveny rozsáhlé,ale konstrukčně jednoduché a lehké přístřešky. Jako krytu je použito polymerních desek, kteréjsou lehké, dostatečně pevné a přitom transparentní, propouštějí a zároveň rozptylují světlo. Jsoudostatečně odolné proti slunečnímu záření i v těchto zeměpisných podmínkách, kde je sluneční svitvelice intenzivní. Podobné přístřešky jsou známé i z dalších zemí – starověké město Anuradhapurana Srí Lance, vykopávky v Egyptě, rozsáhlé plochy archeologických vykopávek (Terrace House 2)v Efesu (http://www.oeai.at/eng/ausland/schutzbau.html) ad.Základní požadavky na konstrukci přístřešků chránících památkové objekty byly diskutovány nasemináři „Ochranné přístřešky v památkové péči“ v roce 1998 v Praze (Kolektiv 1998). Lze je shrnoutnásledovně: Přístřešek by především žádným způsobem neměl ohrožovat samu památku, a toani při stavbě, ani později. V této souvislosti je nutno zmínit několik technických požadavků, kteréby měly být při plánování a provádění ochranných zastřešení respektovány. Konstrukce stavby bypokud možno neměla vyžadovat nebezpečné hloubení či vrtání v těsné blízkosti památky nebo do