2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

342ZÁPOTOCK¯: K ranému stfiedovûku Kutnohorska ...vcelku souhlasí s tezí o častém situování raných slovanských hradišť při okraji sídelníhoúzemí (Sláma 1992, 171).S okrajovou polohou Cimburku a Siónu je spojena i jistá odlehlost od mocensko–ekonomickéosy regionu, dané linií Kolín – Malín – Čáslav, a také od dálkových komunikacísměřujících na Moravu, které se ve druhém či třetím ze jmenovaných centrálních míst rozdělujína cesty trstenickou, libickou a haberskou. Z těchto míst nejblíže k Cimburku ležíMalín (6 km), pak Čáslav–Hrádek (10 km) a Kolín, resp. tři strategické polohy na jeho katastru– Hánín, chrámové návrší a návrší u kostela Všech svatých (ca 11 km). V případěSiónu jsou tyto vzdálenosti jen o málo větší: 11, 13 a 16 km. Od Staré Kouřimi jsou oběhradiště vzdálena ca 20 km.Dojem jisté odlehlosti obou hradišť, který též naznačuje jejich spíše okrajový význam,budí i absence většího počtu soudobých osad v bližším okolí, běžného v případě významnějšíchhradišť. V těsné blízkosti Cimburku se, pokud je známo, nachází jen menší sídelníkomora na Bylance; další sídelní polohy severněji odtud, v katastru Kutné Hory, už spadajído obvodu malínského hradiště. Z okolí Siónu pak středohradištní osídlení neznáme vůbec.Pokud jde o poměry politicko–správní, leží zdejší region už vně území kontrolovanéhosítí hradišť středočeské přemyslovské domény, budované od konce 9. do 1. pol. 10. století(Sláma 1988, obr. 29; 1995, 189). 3 Pro území Čáslavské kotliny, tvořící relativně izolovanývýběžek středočeského Polabí vysunutý o 20–25 km k JV do Českomoravskévrchoviny, se z hlediska archeologických pramenů dá k této otázce říci jen tolik, že stavosídlení v raném středověku, stejně jako už v průběhu celého zemědělského pravěku, a takéz pohledu mapy rekonstruované přirozené vegetace (obr. 25A–C), svědčí vcelku jednoznačněo vazbě na sousední Kolínsko, se kterým je kotlina v úseku Bořetice – StarýKolín v délce ca 10 km souvisle propojena. Naopak od Chrudimska jako jednoho ze segmentůvýchodočeské sídelní oblasti, s podstatně řidší staro– a středohradištní sídelní sítí(Frolík – Sigl 1995), ji zřetelně odděluje neosídlený pás Železných hor. Pro předpřemyslovskéobdobí je proto nanejvýš pravděpodobná příslušnost zdejšího regionu a s ními Cimburku a siónského hradiště v době jeho starších sídelních fází ke kolínsko–kouřimskémuregionu, resp. ke kouřimskému „knížectví“.Vrátíme-li se k otázce funkce obou hradišť, nabízí se ještě výpověď nálezů. Zde nezbývánež konstatovat, že jedinou nálezovou kategorií, kterou zatím disponujeme, je keramika.Zcela chybějí předměty signalizující přítomnost určitých vrstev (řemeslníků, obchodníků,vojenské družiny) či nobility, jak tomu je v případě výše jmenovaných centrálníchmíst (Hrala 1985; Lutovský 1994; Charvát 1988; Profantová 1991).Všechny tyto skutečnosti, tj. typ, velikost, ráz osídlení a nálezů, fortifikace, polohav sídelní síti regionu a vztah k jeho centrálním místům, vedou k závěru, že obě hradištěnepatřila do kategorie správních a hospodářských středisek. Jejich primární úlohou bylanejspíše funkce refugiální, střídající se s kratšími (?) fázemi osídlení. Pro tento výkladzdá se svědčit i ta okolnost, že spolu s nedalekými Bořeticemi, Lomcem a několika dalšímizatím nedatovanými lokalitami (obr. 25A) vytvářejí linii hrazených míst sledujícíchhranici starého sídelního území s „lesní“ krajinou, a tím apriorně vhodných jako útočiště3 Podle starší koncepce počítající s rozdělením Čech na větší počet kmenů by příslušel k území východočeskýchCharvátů, zatímco území na západ odtud, za Kaňkovskými vrchy, k území Zličanů, resp. kouřimského knížectví(kupř. Turek 1957; 1982). Obě tyto oblasti měly poté náležet k panství Slavníkovců, jehož přesah dále na východza hřeben Železných hor zůstává sporný (kupř. Lutovský 1995, 241; Richter – Vokolek 1995, 127).