2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

420Nové publikacetečkované hranice hlavního města. Co ale říci tomu, že v mapě výskytu nerostných surovin zcelaschází nejvýznamnější pražské ložisko dekoračního kamene, lom Cikánka u Slivence, zatímco dalekoméně důležité ložisko jílů v tomtéž katastru vyznačeno je? Podobně je tomu i s jedním z nejdůležitějšíchzdrojů kameniva pro pražskou oblast v Klecanech: v mapě najdeme pouze značku pro loma kromě toho jen řádně vyznačené sousední ložisko cihlářských surovin. Např. ložisko opuky v PředníKopanině nebo hloubětínská cihelna (ale i další lokality) nesou rovněž jen značku pro opuštěnýlom, opět bez označení suroviny. K mapě je možno ostatně i postrádat podrobnější vysvětlivky, minimálněobsahující rozdíl mezi aktivní a opuštěnou těžbou. Protože se citovaná příloha uvádí jakooriginál Z. Brunnerové, lze se právem domnívat, že mapa je nedokončená. Pak je ale trestuhodné, žeji nikdo nerevidoval ani tyto nedostatky neodhalil při lektorských a korektorských pracích.Celek knihy i s přílohami vůbec působí již při zběžném prolistování rozháraným dojmem. Částkapitol je pro nejširší veřejnost, část pro úzké specialisty. Část je psána srozumitelně a přístupně, částtěžko prokousatelným vědeckým slohem. Část je objevná a vzrušující – a jiné části jako by byly pouzenutnou a dosti odbytou výplní (což se překvapivě týká zejména kapitoly 27, tedy chráněných územígeologické povahy – i při vědomí, že jde o pouhý zhuštěný souhrn látky rozpracované samostatnějinde). Ba co víc, někteří autoři se ani nedovedli beze zbytku vymanit ze stylu závěrečných zpráva interních oponentur (což platí např. o kapitolách 24, 25 nebo 28).Sám závěr knihy ostatně přiznává takovouto formální nejednotnost a různorodost pojetí jednotlivýchautorů, přičemž soudí, že to na škodu knihy není. Na rozdíl od editora se však obáváme, žečtenář si totéž myslet nebude. Zejména ne takový čtenář, který svou cestu ke geologii teprve hledá.Právě takoví jistě mezi zájemci o knihu nebudou chybět. Je třeba si znovu uvědomit, že nemá jítovědecký sborník, ale o srozumitelné a integrálně provázané dílo. A tento cíl zkrátka splněn nebyl.Uvedli jsme jenom některé typické příklady zvlášť křiklavých nedostatků, kterých by bohužel bylomožno nalézt ještě víc. Banální chybičky a překlepy – byť matoucí (manínská terasa místo maninskéna str. 93) – nepočítejme. Znovu raději vyzdvihněme odborný i popularizační přínos knihy, kterýby jinak byl skutečně vysoký. Vyjmenované nedostatky jej však citelně srážejí k zemi. Trochureklamně pojatý komentář neuvedeného autora na poslední straně obalu hodnotí knihu jako „Zcelaojedinělý soubor faktů a zajímavostí o neživé přírodě Prahy, sestavený našimi předními odborníky… Pro množství poznatků, mnohdy dosud nezveřejněných, si kniha zasluhuje pozornost jak širší odbornéveřejnosti, tak i milovníků pragenzií a obdivovatelů Prahy vůbec“. Ano, to všechno je pravda.Víc než kde jinde tu však platí ono pověstné „ale“.A tak vznesme hlas za veřejnost jistě nejen odbornou: dočkáme se v brzké době nového vydání,které by se dovedlo vypořádat s uvedenými vadami na kráse? Nejsme idealisté, a tak známe překážky:čas, kapacity, finance. Především jistě finance. Přesto: předcházet může alespoň důkladná aktualizacetitulu na internetových stránkách. I zvážení dalšího knižního vydání je námětem k zamyšlení.Zásadní revizí, nápravou nedostatků i sjednocením textu by totiž vzniklo dílo tak mimořádných hodnota takového vkladu i pro budoucí generace, že by možná stálo za to do něj dále investovat. Zatímje nutno s politováním konstatovat, že se povedl pouze nedotažený polotovar či určité – byť výpravné– provizorium. Na tom nic nemění ani výborné technické provedení a špičková grafická a výtvarnáúroveň. Pohlížíme-li však na celou věc s vědomím, že každý začátek je těžký a že se snad někdyvbudoucnu kniha dočká lepších a propracovanějších verzí, pak nezbývá než opakovaně vysoce vyzdvihnoutmimořádný nakladatelský počin. Kniha jistě již vzbudila nemalý zájem a zdůrazněmeznovu, že i za současného stavu je dílem obohacujícím. Má však ještě velmi velké rezervy.Druhý z titulů nese lakonický, vše zahrnující a vše vysvětlující název: Pražský vrch Petřín. Autorskýkolektiv tentokrát vedl Jan Zavřel. Na rozdíl od předchozí publikace jsou autoři – je jich celkem32 – podepsáni pouze u jednotlivých kapitol, nikoli společně v tiráži. Na rozdíl od předchozípublikace ani nejde o tak „zvučná“ jména v odborném světě. Možná právě to je ku prospěchu věci.V řadě ohledů jde o protiklad první z recenzovaných publikací. Především: dostáváme zde do rukoukomplexní monografii úzce vymezeného místa, opět ovšem velmi široce pojatou – tentokrát codo úhlu záběru. Dozvídáme se o Petříně snad všechno, co se vůbec dozvědět lze: od přírodních po-