Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Na vratech domů a na veřejných prostranstvích se objevily plakáty, některé Luthera
odsuzovaly, jiné ho podporovaly. Na jednom z nich byla napsána pouze tato slova
biblického mudrce: „Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest.“ Kazatel 10,16. Nadšení lidu
pro Lutherovu věc po celém Německu přesvědčilo císaře i sněm, že jakákoli nespravedlnost
vůči němu by ohrozila pořádek v říši a možná i pevnost trůnu. {VDV 112.3}
Fridrich Saský se záměrně choval zdrženlivě, pečlivě skrýval své skutečné pocity vůči
reformátorovi. Pozorně ho hlídal, sledoval každý jeho pohyb a zároveň každý čin jeho
nepřátel. Mnozí se naopak netajili svou náklonností k Lutherovi. Luthera navštěvovali
knížata, hrabata, baroni a další významné osobnosti z církevních i světských kruhů.
„Místnůstka doktora Luthera,“ napsal Spalatin, „nemohla pojmout všechny návštěvníky,
kteří přicházeli.“ (Martyn, díl 1, str. 404) Lidé se na něho dívali, jako by byl něco víc než
pouhý člověk. I ti, kdo nepřijali jeho učení, museli obdivovat jeho čestnost a poctivost, která
ho vedla k tomu, že by raději zemřel, než aby znásilnil své svědomí. {VDV 112.4}
Mnozí na Luthera naléhali, aby přistoupil na kompromis s Římem. Někteří šlechtici ho
varovali, že bude-li tvrdošíjně zastávat svůj názor proti názoru církve a koncilu, bude v
krátké době vykázán z říše a nenajde zastání. Na to Luther odpověděl: „Kristovo
evangelium nemůže být hlásáno, aniž by vzbudilo odpor… Proč by mě měl strach z
nebezpečí odloučit od Pána a od Božího slova, jež jediné je pravdou? Ne, raději se vzdám
svého těla, své krve a svého života.“ (D’Aubigné, sv. 7, kap. 10) {VDV 113.1}
Znovu ho vyzvali, aby se podřídil názoru císaře, že se pak nebude muset ničeho obávat.
„Z celého srdce souhlasím s tím,“ odpověděl, „aby císař, knížata, ba i nejposlednější křesťan
prozkoumali a posoudili má díla; má to ale jednu podmínku: budou je měřit Božím slovem.
Člověk nepotřebuje nic jiného než poslouchat Boží slovo. Neznásilňujte mé svědomí, které
je svázáno s Písmem svatým.“ (D’Aubigné, sv. 7, kap. 10) {VDV 113.2}
Na jiné varování reagoval slovy: „Jsem ochoten zříci se svého ochranného listu. Svěřím
do císařových rukou sebe a svůj život, Boží slovo však nikdy!“ (D’Aubigné, sv. 7, kap. 10)
Vyjádřil svou ochotu podřídit se rozhodnutí všeobecného koncilu, ale jen za podmínky, že
koncil bude rozhodovat na základě Písma svatého. „Pokud jde o Boží slovo a víru,“
prohlásil dále, „je každý křesťan právě tak dobrým soudcem jako papež, i kdyby měl
podporu miliónu koncilů.“ (Martyn, díl 1, str. 410) Nakonec dospěli přátelé i nepřátelé k
přesvědčení, že další snahy o usmíření jsou zbytečné. {VDV 113.3}
Kdyby Luther ustoupil byť jen v jediném bodu, satan a jeho pomahači by zvítězili. Jeho
pevnost a neústupnost tak napomohla osvobození církve a otevřela éru nových, lepších časů.
Jediný muž, který se opovážil myslet a jednat o náboženských věcech samostatně, ovlivnil
církev i celý svět, a to nejen své současníky, ale i další generace. Jeho pevnost a věrnost
bude až do konce času příkladem pro všechny, kdo se dostanou do podobných situací. Boží
moc a svrchovanost triumfovala nad moudrostí lidí a nad silou satana. {VDV 113.4}
98