Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Ve svém kostele v Lutterworthu, právě když se chystal rozdělovat večeři Páně, dostal
záchvat mrtvice, a krátce nato zemřel. {VDV 64.8}
Bůh Viklefovi určil jeho dílo. Vložil slovo pravdy do jeho úst a postavil kolem něho
stráže, aby se toto slovo mohlo dostat mezi lidi. Chránil ho a prodlužoval období, v němž
mohl působit, dokud nebyly položeny základy pro velké dílo reformace. {VDV 65.1}
Viklef vyšel z šera temného středověku. Neměl předchůdce, podle jehož díla by mohl
upravovat svou soustavu reforem. Objevil se jako Jan Křtitel, aby vykonal zvláštní poslání
— byl hlasatelem nové éry. Viklefovo učení se přesto vyznačovalo jednotou a úplností;
nepřekonali je ani reformátoři, kteří přišli po něm, a někteří jí nedosáhli ani o sto let později.
Položené základy byly tak široké a hluboké, a celá stavba tak pevná a spolehlivá, že ji ti,
kdo přišli po něm, nemuseli opravovat. {VDV 65.2}
Velké hnutí zahájené Viklefem, které mělo vysvobodit svědomí a rozum lidí a dát
svobodu národům tak dlouho porobeným Římem, vycházelo z Bible. Písmo bylo zdrojem
požehnání, „vodou života“, která proudila věky od čtrnáctého století. Viklef přijal Písmo
bezvýhradnou vírou jako vnuknuté zjevení Boží vůle, jako dostatečné pravidlo víry a života.
Byl vychováván tak, že římská církev mu byla Boží neomylnou autoritou, jejíž učení a
tradice, jak se vyvinuly během tisíce let, je třeba mít v bezpodmínečné úctě a vážnosti. Od
toho se však odvrátil, aby poslouchal Boží svaté slovo. K uznání této autority vybízel také
své posluchače. Místo církve mluvící „ústy“ papeže prohlásil za jedinou pravou autoritu
Boží hlas promlouvající prostřednictvím Božího slova. Učil nejen to, že Bible je dokonalým
zjevením Boží vůle, ale také, že jejím jediným vykladačem je Duch svatý a každý člověk
má osobním studiem Písma poznat, jaké jsou jeho povinnosti. Tím obracel pozornost lidí od
papeže a římské církve k Božímu slovu. {VDV 65.3}
Viklef jako příklad pro další reformátory
Viklef byl jedním z největších reformátorů. Vysoce vzdělaný, schopný pronikavého
úsudku, nebojácně vystupující na obranu pravdy. V tom se mu vyrovnal jen málokdo z těch,
kdo přišli po něm. Pro tohoto prvního reformátora je charakteristická mravní poctivost a
bezúhonnost, neúnavná píle při práci i studiu, láska a věrnost ve službě, jíž zasvětil svůj
život. To vše vyniká zvláště na pozadí doby, v níž žil, prostoupené duchovní temnotou a
mravním úpadkem. {VDV 65.4}
Viklefův charakter je důkazem, že Písmo svaté má výchovnou, přetvářející moc. Bible
udělala z Viklefa to, čím byl. Snaha pochopit velké pravdy Božího zjevení má zpětný vliv
na všechny schopnosti člověka — posiluje a rozvíjí jeho duševní potenciál, prohlubuje jeho
vnímavost, bystří úsudek. Studium Bible zušlechťuje myšlení, cítění a touhy lidského srdce,
a to více než jakékoli jiné studium. Posiluje cílevědomost, trpělivost, odvahu a sílu,
kultivuje charakter a „posvěcuje“ srdce. Svědomité a uctivé zkoumání Bible, které člověku
umožňuje, aby jeho mysl byla v přímém kontaktu s nekonečnou myslí Boha, dá světu muže
52