Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
„Všechno, co luteráni říkají, je pravda, to nemůžeme popřít,“ prohlásil jeden katolický
biskup. „Můžete rozumovými důkazy vyvrátit Vyznání, které přednesl kurfiřt a jeho
druhové?“ zeptal se kdosi doktora Ecka. „Pomocí spisů apoštolů a proroků nikoli,“ zněla
odpověď, „avšak na základě spisů církevních otců a vyjádření koncilů ano!“ Tazatel ovšem
pokračoval: „Rozumím, luteráni vycházejí podle vás z Písma, kdežto my stojíme mimo
Písmo.“ (D’Aubigné, sv. 14, kap. 8) {VDV 140.2}
Reformační víru přijala i další německá knížata. Sám císař prohlásil, že články
protestantů jsou ryzí pravda. Vyznání bylo přeloženo do mnoha jazyků a rozšířeno po celé
Evropě. V dalších generacích je přijaly milióny lidí jako vyjádření své víry. {VDV 140.3}
Vítězství víry a modlitby
Věrní Boží služebníci však nebyli ve svém díle osamoceni. Když se proti nim spojily zlé
mocnosti a duchové, Pán na ně nezapomněl. Kdyby se jim „otevřely oči“, viděli by jasné
důkazy Boží přítomnosti a pomoci, jako prorok v pradávných dobách. Když Elizeův
služebník upozorňoval svého pána na nepřátelské vojsko, které obklíčilo město a odřízlo jim
všechny ústupové cesty, prorok se modlil: „Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl.“ (2.
Královská 6,17) Najednou sluha viděl, že stráň je plná vozů a ohnivých koní. Nebeské
vojsko stálo připraveno ochránit Božího muže. Tak andělé chrání ty, kdo pracují pro obnovu
církve. {VDV 140.4}
Luther prosazoval mimo jiné i zásadu, že reformace nesmí žádat o podporu světskou moc
a své zájmy nesmí hájit se zbraní v ruce. Těšilo ho, že evangelium vyznávají říšská knížata,
když ale tito lidé navrhli vytvoření obranného svazu, prohlásil, že „učení evangelia má hájit
sám Bůh… Čím méně bude k dílu přispívat člověk, tím mocněji zasáhne Bůh. Podle jeho
názoru byla všechna navrhovaná politická opatření projevem nedůstojného strachu a hříšné
nedůvěry.“ (D’Aubigné, sv. 10, kap. 14) {VDV 140.5}
Když se mocní odpůrci chystali reformaci zničit a zdálo se, že je proti ní namířeno tisíce
mečů, Luther napsal: „Satan stupňuje svou zuřivost. Bezbožní velekněží spřádají úklady,
hrozí nám válka. Vybídněte lid, aby statečně bojoval před Božím trůnem vírou a modlitbou,
tak aby naši nepřátelé, přemoženi Božím Duchem, byli přinuceni přistoupit na mír. Co
hlavně potřebujeme, co hlavně musíme dělat, je modlit se. Oznamte lidem, že jsou nyní
vystaveni ostří meče a satanově zlobě, a řekněte jim, ať se modlí.“ (D’Aubigné, sv. 10, kap.
14) {VDV 140.6}
O něco později se Luther ještě jednou zmínil o svazu, který zamýšlela založit evangelická
knížata, a prohlásil, že jedinou zbraní, kterou bychom měli používat, je „meč Ducha“. V
listě saskému kurfiřtovi napsal: „Nemůžeme s dobrým svědomím schvalovat navrhovaný
obranný svaz. Raději bychom desetkrát zemřeli, než abychom viděli, že pro věc evangelia
byla prolita jediná kapka krve. Musíme být jako ‚ovce vedené na porážku‘. Musíme nést
Kristův kříž. Vaše Výsost může být bez obav — svými modlitbami dosáhneme více než
124