Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
30. Kapitola — Největší nepřítel
„Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a
ty jemu rozdrtíš patu.“ 1. Mojžíšova 3,15. Boží rozsudek vynesený nad satanem po pádu
člověka do hříchu byl současně proroctvím, které ukazuje na velký zápas probíhající po
všechny věky až do konce času; na zápas, jehož se zúčastní všechna lidská pokolení, která
budou na zemi žít. {VDV 329.1}
Bůh řekl: „Položím nepřátelství.“ Toto nepřátelství není tedy přirozené. Když člověk
přestoupil Boží zákon, zkazila se jeho povaha — byl v souladu, nikoli v rozporu se satanem.
Nepřátelství mezi hříšným člověkem a původcem hříchu není přirozené. Oba se odpadnutím
stali zkaženými. Odpadlík není nikdy spokojen, pokud nesvede svým příkladem druhé a
nezíská jejich sympatie a podporu. Z toho důvodu se padlí andělé a bezbožní lidé spojují do
beznadějného společenství. Kdyby Bůh nezasáhl, spojil by se satan a člověk do jednoho
spolku proti nebi; místo toho, aby se všechno lidstvo postavilo na odpor satanovi, spojilo by
se s ním ve vzpouře proti Bohu. {VDV 329.2}
Tak jako sváděl ke vzpouře anděly, aby získal spojence ve svém boji proti Bohu,
podobně naváděl satan k hříchu člověka. Pokud jde o nenávist ke Kristu, panuje mezi ním a
padlými anděly naprostá shoda; i když v ostatních bodech se plně neshodovali, v odporu
vůči Vládci vesmíru byli naprosto jednotní. Když však satan uslyšel prohlášení, že Bůh
položil nepřátelství mezi ním a ženou a mezi jeho semeno a její semeno, pochopil, že jeho
úsilí zkazit lidskou povahu bude mít své meze a člověk nějakým způsobem obdrží sílu
odolávat jeho moci. {VDV 329.3}
Satanovo nepřátelství proti lidem vyvolává skutečnost, že lidé jsou díky Kristu
předmětem Boží lásky a milosrdenství. Satan by rád zmařil Boží plán záchrany člověka, rád
by zneuctil Boha tím, že znetvoří a poskvrní jeho dílo. Rád by způsobil zármutek v nebi a
zemi uvrhl do zkázy. Vždyť i všechno zlo představuje jako důsledek toho, že Bůh stvořil
člověka. {VDV 329.4}
Účinná zbraň proti nepříteli
Nepřátelství proti satanovi vyvolává v člověku milost, kterou Kristus vkládá do lidského
srdce. Bez této milosti a obnovující síly by člověk zůstal satanovým zajatcem, sluhou vždy
ochotným vykonávat jeho rozkazy. Avšak nový prvek v nitru člověka vytváří nepřátelství
tam, kde dosud vládla shoda. Moc, kterou dává Kristus, umožňuje člověku, aby odolal
tyranovi a uchvatiteli. Na kom se ukazuje, že si oškliví hřích, místo aby jej miloval, kdo
odolává a vítězí nad vášněmi, které ho chtějí ovládnout, na takovém člověku se projevuje
působení síly, která přichází jen od Boha. {VDV 329.5}
Rozpor mezi duchem Kristovým a duchem satana se nejnápadněji projevil v tom, jak svět
přijal Pána Ježíše. Židé ho nezavrhli proto, že přišel bez světského bohatství, bez okázalosti
309