Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
scházela víra i zkušenost, si zato dostatečně zakládali sami na sobě, rádi poslouchali a
vyprávěli něco nového, byli okouzleni tvrzeními nových učitelů. Přidali se k satanovým
pomahačům, aby mařili to, co Luther na základě Božího pověření vybudoval. Bratři
Wesleyové a další, kteří svým vlivem a vírou přinesli světu požehnání, na každém kroku
naráželi na nástrahy satana, který vháněl přepjaté, nevyrovnané a neposvěcené lidi do
nejrůznějších forem fanatismu. {VDV 261.1}
William Miller nepřál vlivům, které vedly k fanatismu. Prohlašoval, podobně jako
Luther, že „každý duch“ má být prověřen Božím slovem. „Satan dnes ovládá myšlení
mnoha lidí. Jak poznáme, který duch je ovládá? Bible odpovídá: ‚Po jejich ovoci je
poznáte…‘ (Matouš 7,16), ‚neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa‘ (1. Janův 4,1) a
my je máme zkoušet. Duch, který nás nevede, abychom v tomto světě žili skromně,
spravedlivě a zbožně, není Kristův Duch. Jsem stále víc a více přesvědčen o tom, že v těchto
divokých hnutích má své prsty satan… Mnozí mezi námi předstírají úplné posvěcení, řídí se
však lidskými tradicemi a zdá se, že vědí o pravdě právě tak málo jako jiní, kteří nic
nepředstírají.“ (Bliss, Paměti Williama Millera, str. 236.237) „Duch bludu nás odvádí od
pravdy, ale Duch Boží nás uvádí do pravdy; přesto říkáte, že člověk může být v bludu, a
přitom si myslet, že je v pravdě. Jak to řešit? Odpovídáme: Boží Duch a Boží slovo se
shodují. Jestliže člověk posuzuje sám sebe Božím slovem a neshledá rozpor, může věřit, že
má pravdu. Jestliže však zjistí, že duch, který ho vede, se plně neshoduje se smyslem
Božího zákona nebo celého Božího slova, ať jedná velmi opatrně, aby neuvízl v satanově
léčce.“ (The Advent Herald and Signs of the Times Reporter, roč. 8, č. 23 z 15. ledna 1845)
„Více důkazů o vnitřní zbožnosti spatřuji v slzách, které kanou z očí, ve zvlhlé tváři, ve
slově proneseném tlumeným hlasem, než v celém hluku, který zní v křesťanstvu.“ (Bliss,
str. 282) {VDV 261.2}
V době reformace připisovali nepřátelé reformace vinu za všechny projevy fanatismu
lidem, kteří proti fanatismu nejvíce bojovali. Podobně jednali odpůrci adventního hnutí.
Nespokojili se jen s šířením zkreslených a nadsazených informací o bludech extrémistů a
fanatiků, ale rozšiřovali také pomluvy, které se ani v nejmenším nezakládaly na pravdě. Tito
lidé byli vedeni předsudky a nenávistí. Zvěst o blízkém příchodu Ježíše Krista je vyrušila z
jejich klidu. Obávali se, že by to mohla být pravda. Doufali však, že tomu tak není, a to byla
příčina jejich nepřátelského postoje vůči adventistům a jejich víře. {VDV 261.3}
Skutečnost, že mezi adventisty proniklo několik fanatiků, je právě tak málo důvodem k
tvrzení, že toto hnutí není od Boha, jako nebyla přítomnost fanatiků a podvodníků v církvi v
době apoštola Pavla nebo Luthera důkazem, že jejich dílo je odsouzeníhodné. Stačí, aby se
Boží lid probudil ze spánku, začal činit pokání a usiloval o obnovu; stačí, aby začal studovat
Boží slovo a poznal tak pravdu, která je v Ježíši Kristu, a plně se odevzdal Bohu. Pak se
okamžitě ukáže, že také satan je stále aktivní a je stále na stráži. Svou moc dá potom najevo
všemožným klamem a přivolá si na pomoc všechny padlé anděly. {VDV 262.1}
241