Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
2. Kapitola — Požáry pronásledování
Ježíš vylíčil svým učedníkům, jaký bude úděl Jeruzaléma a jak bude vypadat jeho druhý
příchod; kromě toho také předpověděl, co bude prožívat jeho lid od chvíle, kdy od nich
odejde, až do doby, kdy se vrátí s mocí a slávou, aby je vysvobodil. Spasitel z Olivové hory
viděl také těžkosti a utrpení, jemuž bude muset čelit prvoapoštolská církev. Díval se však
ještě dále do budoucnosti, jež mu poskytla obraz divokých a pustošivých bouří, které zažijí
jeho následovníci v dalších staletích temna a pronásledování. Pouze několik slov mu stačilo
k vyslovení hrůzné předpovědi popisující úděl Boží církve, který jí připraví mocní tohoto
světa (Matouš 24,9.21.22). Kristovi následovníci musí jít stejnou cestou pokoření, potupy a
utrpení jako jejich Mistr. Nepřátelství namířené proti Spasiteli světa zakusí také všichni, kdo
uvěří v jeho jméno. {VDV 29.1}
Dějiny rané křesťanské církve svědčí o naplnění Ježíšových slov. Mocnosti země i pekla
se spojily proti Kristu — v boji proti jeho následovníkům. Pohané si uvědomili, že vítězný
postup evangelia smete jejich chrámy a oltáře, proto ve snaze zničit křesťanství sjednotili
své síly. Začalo pronásledování: křesťanům byl zabavován majetek, byli vyháněni ze svých
domovů — vedli „zápas s utrpením“. Židům 10,32. „Zakusili výsměch a bičování, ba i
okovy a žalář.“ Židům 11,36. Mnozí zpečetili své svědectví vlastní krví. Bez milosti byli
pobíjeni urození i otroci, bohatí i chudí, vzdělaní i prostí. {VDV 29.2}
Pronásledování, které začalo za císaře Nerona, přibližně v době, kdy byl umučen apoštol
Pavel, pokračovalo s větší či menší krutostí po staletí. Křesťané byli nespravedlivě
obviňováni z nejstrašnějších zločinů; kvůli nim prý dochází k nejrůznějším pohromám —
hladu, moru a zemětřesení. V houstnoucí atmosféře všeobecného podezírání a nenávisti
namířené proti křesťanům se našlo dost udavačů, kteří pro zisk zrazovali nevinné. Křesťané
byli odsuzováni jako buřiči proti říši, nepřátelé náboženství a škůdci společnosti. Mnozí z
nich byli v amfiteátrech vhozeni dravé zvěři nebo za živa upáleni. Někteří byli ukřižováni,
jiní zašiti do kůží zvířat a vhozeni do arény, kde je roztrhali psi. Jejich mučednická smrt
byla často hlavním bodem zábavy při veřejných slavnostech. Celé zástupy se
shromažďovaly, aby se mohly pobavit a zasmát. Smrtelný zápas křesťanů se tak stal jakýmsi
zábavným představením, jež publikum neváhalo odměnit potleskem. {VDV 29.3}
Kristovi následovníci byli pronásledováni jako lovná zvěř, ať se snažili ukrýt kdekoli.
Byli nuceni skrývat se na nehostinných a pustých místech. „Trpěli nouzí, zakoušeli útisk a
soužení. Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a
roklinách země.“ Židům 11,37.38. Tisícům křesťanů poskytly útulek katakomby. Pod
pahorky za hradbami Říma byly v zemi a ve skalách vyhloubeny dlouhé chodby. Spletitá a
tmavá síť podzemních chodeb byla dlouhá mnoho kilometrů. V těchto podzemních úkrytech
pochovávali Kristovi následovníci své zemřelé a zde také nalézali útočiště, když byli
podezíráni a pronásledováni. Až Dárce života probudí k novému životu všechny, kdo vedli
19