Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
před slitovnicí. Krví měl být pokropen také kadidlový oltář, který stál před oponou. {VDV
275.3}
„Áron vloží obě ruce na hlavu živého kozla. Vyzná nad ním všechny nepravosti Izraelců
a všechna jejich přestoupení se všemi jejich hříchy a vloží je na hlavu kozla; pak ho dá
připraveným mužem vyhnat do pouště. Kozel na sobě ponese všechny jejich nepravosti do
odlehlé země. Toho kozla vyžene na poušť.“ 3. Mojžíšova 16,21.22. Kozel určený k
vyhnání se už do izraelského tábora nevrátil, a muž, který ho odvedl do pouště, musel —
dříve než se vrátil do tábora — omýt sebe a svůj oděv vodou. {VDV 275.4}
Celý obřad měl Izraelcům ukázat, jak je Bůh svatý a jak je pro něj hřích odporný. Navíc
jim měl ukázat, že každý styk s hříchem je znečistí. Bůh požadoval, aby se každý Izraelec
toho dne, kdy se konalo dílo smíření, pokořoval ve svém srdci. Měli odložit jakoukoli práci
a prožít celý den v opravdové pokoře před Bohem, v modlitbách, postu a důkladném
zpytování srdce. {VDV 275.5}
Předobrazná služba v pozemské svatyni představovala důležité pravdy o smíření. Místo
hříšníka v ní byla přijímána krev zástupné oběti. Krev obětních zvířat však nemohla
odstranit hřích. Byl to jen prostředek, který přenášel hřích do svatyně. Obětováním krve
hříšník uznal autoritu zákona, vyznal, že se provinil a vyjádřil touhu dosáhnout odpuštění
vírou ve Vykupitele, který přijde. Tím ale ještě nebyl úplně osvobozen od odsouzení
zákona. V Den smíření vešel velekněz do svatyně svatých s krví obětního zvířete, které
přineslo celé shromáždění, a pokropil jí slitovnici nad zákonem, aby učinil zadost
požadavkům zákona. Potom jako prostředník vzal všechny hříchy na sebe a vynesl je ze
svatyně. Položil ruce na hlavu živého kozla, vyznal nad ním všechny tyto hříchy, čímž je
obrazně přenesl ze sebe na kozla, a ten pak byl vyhnán do pouště. Tím byly hříchy lidu
symbolicky navždy odstraněny. {VDV 276.1}
Ježíšova služba ve svatyni
„Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské.“ Židům
8,5 A úkony, které v předobraze tvořily součást služby v pozemské svatyni, jsou v nebeské
svatyni realizovány fakticky. Po svém nanebevstoupení Spasitel začal v náš prospěch
vykonávat službu velekněze. Apoštol Pavel napsal: „Kristus nevešel do svatyně, kterou
lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás
postavil před Boží tváří.“ Židům 9,24. {VDV 276.2}
Služba kněze během roku v prvním oddělení svatyně, „za oponou“, která oddělovala
svatyni od nádvoří, představovala službu, kterou Ježíš Kristus zahájil po svém
nanebevstoupení. Úkolem kněze při každodenní službě bylo přinášet před Boha krev oběti
za hřích a kadidlo, jehož vůně stoupala s modlitbami Izraele. Kristus přinesl před Otce svou
krev prolitou za hříšníky a předložil před něho také vzácnou vůni své spravedlnosti spolu s
256