Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Božího Syna. Zde byla Abrahamovi — „otci věřících“ — potvrzena smlouva požehnání,
slavné mesiášské zaslíbení. 1. Mojžíšova 22,9.16-18. Na tomto místě plameny oběti
stoupající k nebi z humna Ornana Jebuzejského odvrátily meč hubícího anděla (1.
Paralipomenon 21) — vhodný to symbol Spasitelovy oběti a jeho přímluvy za viníky.
Jeruzalém byl poctěn Bohem více než celá země. „Hospodin si totiž zvolil Sión, zatoužil jej
mít za sídlo.“ Žalm 132,13. Tady po věky proroci pronášeli varovná poselství. Tady kněží
mávali svými kadidelnicemi a vůně kadidla spolu s modlitbami věřících stoupala k Bohu.
Tady byla denně obětována krev beránků, která ukazovala na budoucího Božího Beránka.
Tady Hospodin zjevil svou přítomnost v oblaku slávy nad slitovnicí. Odtud vycházel onen
tajemný žebřík spojující zemi s nebem (1. Mojžíšova 28,12; Jan 1,51) — žebřík, po němž
sestupují a vystupují Boží andělé a který otevírá světu cestu do nejsvětějších míst. Kdyby
Izrael jako národ zůstal Bohu věrný, zůstal by Jeruzalém, Boží vyvolené město, zachován
navždy (Jeremjáš 17,21-25). Avšak dějiny tohoto národa, tolik poctěného Boží přízní, jsou
dějinami odpadlictví a vzdoru. Izrael pohrdl Boží milostí, zneužil svých výsad a promarnil
své příležitosti. {VDV 15.1}
Ačkoli Izraelci „Boží posly zesměšňovali, pohrdali jeho slovy a jeho proroky
prohlašovali za podvodníky“ (2. Paralipomenon 36,16), Bůh s nimi jednal stále jako „Bůh
plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný“. 2. Mojžíšova 34,6. Boží
milosrdenství vůči nim nepřestalo, přestože je stále odmítali. S láskou, která převyšuje lásku
otce k synovi, „nepřestával k nim Bůh posílat své posly, protože měl soucit se svým lidem i
se svým příbytkem“. 2. Paralipomenon 36,15. Když výzvy, prosby a napomenutí
nepomáhaly, poslal jim největší dar nebes — a v tomto jediném daru jim dal vlastně celé
nebe. {VDV 15.2}
Sám Boží Syn přišel, aby přivedl k pokání zatvrzelé město. Byl to Kristus, kdo
vysvobodil Izrael jako vinný kmen z Egypta. Žalm 80,9. Vlastní rukou vyháněl před ním
pohany. Zasadil ho „na úrodném svahu“. Pečlivě jej ohradil, vyslal své služebníky, aby se o
něho starali. Nakonec zvolal: „Co se mělo pro mou vinici ještě udělat, a já pro ni
neudělal?“ Izajáš 5,1.4. Když pak očekával, že ponese hrozny, plodila plané
víno. Nepřestával však doufat, že přinese úrodu. Přišel osobně na svou vinici, aby zjistil, zda
ji lze zachránit před zkázou. Okopal svůj vinný kmen, prořezal ho a ošetřil. Byl neúnavný ve
svém úsilí zachránit to, co zasadil. {VDV 15.3}
Celé tři roky chodil Pán světla a slávy mezi svým lidem. „Procházel zemí, všem pomáhal
a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově,“ obvazoval raněné, vyhlásil zajatcům
propuštění, navracel zrak slepým. Díky jeho působení chromí chodili a hluší slyšeli;
očišťoval malomocné, křísil mrtvé a chudým zvěstoval evangelium (Skutky 10,38; Lukáš
4,18 Matouš 11,5). Všem lidem bez rozdílu platilo jeho milostivé pozvání: „Pojďte ke mně
všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Matouš
11,28. {VDV 16.1}
7