Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
9. Kapitola — Reformace ve Švýcarsku
Bůh vybíral pro reformaci církve své nástroje stejným způsobem jako při počátečním
budování církve: pominul velikány světa, muže bohaté a mocné, kteří byli navyklí přijímat
chválu a pocty jako vůdcové lidu. Jejich pýcha, sebejistota a pocit nadřazenosti byly
překážkou, jež Bohu nedovolila přetvořit je v bytosti schopné soucitu s bližními, v lidi, kteří
se stanou spolupracovníky pokorného Ježíše z Nazareta. Pozvání: „Pojďte za mnou a učiním
z vás rybáře lidí“ (Matouš 4,19) dostali prostí, nevzdělaní galilejští rybáři. Byli to skromní a
učenliví následovníci. Čím méně je ovlivnilo tehdejší falešné učení, tím lépe je mohl Kristus
vyučit a vychovat pro svou službu. Podobně tomu bylo i v době velké reformace. Hlavní
představitelé reformace pocházeli ze skromných poměrů; nezakládali si na svém postavení,
nepodléhali vlivu fanatismu a klerikalismu. Bůh záměrně používá skromné nástroje k
uskutečnění velkých cílů. Pak lidé neoslavují člověka, ale Pána, který působí, že lidé chtějí a
konají to, co si přeje on. {VDV 116.1}
Jen několik týdnů poté, co se v nuzném hornickém domku v Sasku narodil Martin Luther,
spatřil světlo světa Ulrich Zwingli; narodil se jako syn pastevce obývajícího prostou chatrč v
Alpách. Výchova a prostředí, v němž Ulrich jako dítě vyrůstal, mu byly dobrou průpravou
pro budoucí poslání. Život uprostřed krásné a vznešené přírody ho vedl k vědomí Boží
velikosti, moci a svrchovanosti. Vyprávění o statečných činech, které se odehrály v jeho
rodných horách, rozněcovala jeho mladické touhy. Zbožná babička mu vyprávěla několik
krásných biblických příběhů, které vybrala ze spousty církevních legend a pověstí. Dychtivě
naslouchal vyprávění o velkých činech patriarchů a proroků, o pastýřích, kteří pásli svá
stáda na pahorcích Palestiny, kde k nim mluvili andělé, o dítěti z Betléma a o muži
Golgoty. {VDV 116.2}
Také otec Zwingliho — podobně jako Lutherův otec — chtěl dát svému synkovi
vzdělání, a proto musel chlapec záhy opustit rodné údolí. Rychlý rozvoj jeho intelektu
vyústil brzy v otázku: kde najít učitele, kteří by ho mohli něčemu naučit. Ve třinácti letech
odešel do Bernu, kde byla tehdy nejlepší škola ve Švýcarsku. Tady na něj však číhalo
nebezpečí, jež mohlo ohrozit celý jeho budoucí život; mniši totiž vyvinuli značné úsilí, aby
ho zlákali ke vstupu do kláštera. Dominikáni a františkáni soupeřili o všeobecnou oblibu —
snažili se lidi přilákat honosně zdobenými kostely, okázalými obřady, prostřednictvím
slavných ostatků svatých a zázračných obrazů. {VDV 116.3}
Bernští dominikáni pochopili, že když získají tohoto mladého nadaného studenta, přinese
jim to užitek a přispěje to k jejich slávě. Jeho mládí, jeho vrozené řečnické a spisovatelské
schopnosti, jeho hudební a básnické nadání by byly pro lidi větším magnetem než všechna
okázalost a nádhera. Díky zvýšené návštěvnosti jejich obřadů by se pak znásobily i příjmy
řádu. Různými úskoky a lichotkami se pokoušeli Zwingliho zlákat, aby vstoupil do jejich
kláštera. Luther se jako student pohřbil do klášterní kobky a zůstal by pro svět ztracen,
kdyby ho Boží prozřetelnost nevysvobodila. Toho byl Zwingli ušetřen — jeho otec, který se
101