Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
o jejich případech bylo rozhodnuto v nebeské svatyni. Zná podrobně hříchy, k jejichž
spáchání je svedl; předkládá je Bohu v nejnepříznivějším světle a tvrdí, že tento lid si
zaslouží právě tak jako on, aby byl vyloučen z Boží přízně. Prohlašuje, že Pán nemůže ve
své spravedlnosti odpustit jejich hříchy, a přitom jej a jeho anděly zahubit. Tvrdí, že jsou
jeho kořistí a požaduje, aby mu byli vydáni, aby je mohl zničit. {VDV 399.2}
Satan obviňuje Boží lid za hříchy, které spáchali, a Bůh mu dovoluje, aby jeho lid do
krajnosti zkoušel. Jejich víra a důvěra v Boha i jejich vytrvalost bude tvrdě zkoušena. Když
sledují svou vlastní minulost, jejich naděje se tenčí. V celém svém životě vidí totiž jen málo
dobrého. Plně si uvědomují svou slabost a nehodnost. Satan se je snaží vyděsit pomyšlením,
že jejich případ je beznadějný — že jsou nečistí a tuto nečistotu nelze odstranit. Doufá, že se
mu tak podaří zničit jejich víru, že pak podlehnou jeho pokušením a přestanou být věrní
Bohu. {VDV 399.3}
I když Boží věrní budou obklopeni nepřáteli, kteří se je budou snažit zničit, nebudou se
bát utrpení pro pravdu, ale toho, že nevyznali všechny hříchy a zda kvůli nějakému jejich
nedostatku se v jejich případě bude vůbec moci splnit Spasitelovo zaslíbení: „Zachovám tě v
hodině zkoušky, která přijde na celý svět.“ Zjevení 3,10. Kdyby Boží následovníci měli
jistotu, že jim Pán odpustil všechny hříchy, nebáli by se mučení a smrti. Kdyby se však
ukázalo, že si nezaslouží Boží přízeň, a kdyby ztratili život kvůli svým povahovým
nedostatkům, bylo by tím zneuctěno svaté Boží jméno. {VDV 399.4}
Těžká zkouška víry
Ze všech stran na ně budou doléhat zrádné úklady, všude se budou setkávat s projevy
vzpoury. To v nich vyvolá nesmírně silnou touhu po tom, aby velké odpadnutí a bezbožnost
bezbožných vzaly už rychlý konec. Prosí Boha, aby vzpouru zastavil, a přitom si vyčítají, že
sami nemají více síly čelit přívalu zla. Cítí, že kdyby vždycky dali všechny síly do služby
Kristu, byli by silnější a satan by nad nimi nemohl vítězit. {VDV 399.5}
Pláčou před Bohem, připomínají, že už prosili o odpuštění mnoha svých hříchů a
dovolávají se Spasitelova zaslíbení: „Ať se chopí mé záštity a uzavře se mnou pokoj, ať se
mnou uzavře pokoj.“ Izajáš 27,5. Jejich víra nezakolísá, i když nedostanou okamžitě
odpověď na své modlitby. Navzdory úzkosti, hrůzám a těžkostem se nepřestávají modlit.
Pevně se drží Boha — tak jako se Jákob držel anděla — a ve svém srdci volají: „Nepustím
tě, dokud mi nepožehnáš.“ {VDV 399.6}
Kdyby Jákob už předtím nelitoval svého hříchu — že získal prvorozenství podvodem —,
Bůh by jeho modlitbu nevyslyšel a nezachoval by milostivě jeho život. Podobně by byli
přemoženi v době soužení Boží věrní — trápící se strachem a úzkostí, kdyby měli nějaké
nevyznané hříchy. Zoufalství by je zbavilo víry a neměli by jistotu, že mohou Boha prosit o
vysvobození. Budou si plně uvědomovat svou nehodnost, nebudou však muset odhalovat
378