Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Mimo jiné napsal: „Je mi opravdovým potěšením hlásat a vysvětlovat komukoli víru,
kterou vyznávám, zvláště pak římskému biskupovi, který — pokud je, jak předpokládám,
neklamný a věrný — jistě co nejochotněji moji víru buď potvrdí, nebo ji opraví, je-li
bludná. {VDV 64.1}
Za prvé se domnívám, že Kristovo evangelium je úplným souhrnem zákona Božího…
Myslím, že římský biskup, pokud je Kristovým zástupcem zde na zemi, je nejvíce ze všech
lidí vázán zákonem evangelia. Neboť velikost mezi Kristovými učedníky nespočívala ve
světské důstojnosti nebo ve světských poctách, nýbrž v poctivém a přesném následování
Krista, jeho života a jeho jednání… Kristus byl v době svého putování po zemi velice
chudý, odmítal všechnu světskou vládu a pocty a pohrdal jimi… {VDV 64.2}
Žádný věřící člověk by neměl následovat ani samotného papeže, ani nějakého svatého,
leda v tom, když následují Pána Ježíše Krista, neboť Petr i synové Zebedeovi zhřešili, když
se odchýlili od Kristových šlépějí a zatoužili po světských poctách, proto by v těchto
bludech neměli být následováni… {VDV 64.3}
Papež by měl přenechat světským panovníkům všechnu časnou správu a vládu a k tomu
účinně vést všechno duchovenstvo, neboť tak to činil Kristus zvláště skrze své apoštoly.
Mýlím-li se v některém z těchto bodů, podstoupím co nejpokorněji trest, ba přijmu i trest
smrti, bude-li to třeba. Kdybych mohl jednat podle své vůle nebo podle svého přání, jistě
bych se osobně dostavil před římského biskupa. Pán mě však navštívil jinak a naučil mě, že
je lépe poslouchati Boha než člověka.“ {VDV 64.4}
V závěru pak Viklef napsal: „Modleme se k našemu Bohu, aby ráčil podnítit našeho
papeže Urbana VI. k tomu, aby tak jako na začátku svého úřadu následoval i se svým
duchovenstvem Pána Ježíše Krista v jeho životě a díle — a aby vedli lid k témuž.“ (John
Foxe, Činy a pomníky, sv. 3, str. 49.50) {VDV 64.5}
Viklef připomněl papeži a jeho kardinálům pokoru a skromnost Ježíše Krista, aby jim i
celému křesťanstvu ukázal, jak odlišný je přístup Mistra a jeho domnělých zástupců. {VDV
64.6}
Viklef očekával, že za svou věrnost zaplatí životem. Král, papež a biskupové se spojili,
aby ho zničili. Přestože se zdálo, že do několika měsíců skončí na hranici, stál pevně a
odvážně na svém. Říkával: „Proč hledáte mučednickou korunu někde daleko? Kažte
Kristovo evangelium vysokým hodnostářům — a mučednictví vás nemine. To mám žít a
mlčet?… Ne. To raději ať přijde rána, očekávám ji.“ (D’Aubigné, sv. 17, kap. 8) {VDV
64.7}
Boží prozřetelnost však stále chránila věrného služebníka. Muž, který celý svůj život
odvážně bránil pravdu a kterému denně hrozilo nebezpečí smrti, neměl padnout za oběť
nenávisti svých nepřátel. Viklef se nikdy nesnažil chránit sám sebe, ochránil ho však Pán. A
nyní, když si jeho nepřátelé byli jisti svou kořistí, zasáhl Bůh a uklidil ho z jejich dosahu.
51