Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
výšku a hloubku i nevýslovnou čistotu a duchovnost zákona ve všech jeho částech.“
(Wesley, Kázání 25) {VDV 176.3}
Wesley prohlásil, že zákon je v dokonalém souladu s evangeliem. „Zákon a evangelium
pojí nejužší možný vztah. Na jedné straně zákon neustále připravuje cestu pro evangelium a
odkazuje nás k němu. Na druhé straně nás evangelium trvale vede k důslednějšímu plnění
zákona. Zákon například požaduje, abychom milovali Boha, abychom milovali svého
bližního, abychom byli pokorní, tiší a svatí. Cítíme, že na to nestačíme, že ‚pro člověka je to
nemožné‘. Bůh nám však slíbil, že nám takovou lásku, pokoru, tichost a svatost dá.
Přijímáme toto evangelium, tuto radostnou zvěst, a ono se v nás uskutečňuje na základě naší
víry. ‚Spravedlnost zákona‘ se v nás naplňuje … vírou, jež je v Kristu Ježíši…“ {VDV
176.4}
Wesley také napsal: „V prvních řadách nepřátel Kristova evangelia stojí lidé, kteří
otevřeně a výslovně odmítají Boží zákon a kritizují jej; lidé, kteří učí ostatní, aby
přestupovali ne jedno — ať už nejmenší nebo největší — ale všechna přikázání najednou…
Nejpřekvapivější na tom je, že lidé, kteří přijali tento hrozný blud, opravdu věří, že uctívají
Krista, když odmítají jeho zákon, a oslavují Boha, když ruší Boží učení. Uctívají Krista
právě tak, jako ho poctil Jidáš, když řekl: ‚Buď zdráv, Mistře‘ a políbil ho. A Kristus může
zrovna tak právem říci každému z nich: ‚Zrazuješ Syna člověka políbením?‘ Vždyť to není
nic jiného než zrazování Krista polibkem, když někdo mluví o jeho krvi a bere mu jeho
korunu, když někdo zlehčuje některou část jeho zákona pod záminkou, že pomáhá dílu
evangelia. Odpovědnosti se nezbaví nikdo, kdo hlásá víru takovým způsobem, že přímo
nebo nepřímo navádí k neposlušnosti, kdo káže Krista tak, že ruší nebo oslabuje třeba jen
nejmenší z Božích přikázání.“ (Wesley, Kázání 25) {VDV 177.1}
Lidem, kteří tvrdili, že „hlásání evangelia naplňuje všechny požadavky zákona“, Wesley
odpověděl: „To naprosto odmítáme. Odporuje to prvotnímu záměru zákona, totiž
usvědčovat lidi z hříchu a probouzet ty, kdo dosud spí na pokraji záhuby.“ Apoštol Pavel
napsal: „ze zákona pochází poznání hříchu“ (Římanům 3,20) a „dokud člověk nepozná svůj
hřích, nepocítí potřebu smiřující Kristovy krve“… Pán Ježíš řekl: „Lékaře nepotřebují
zdraví, ale nemocní.“ „Je proto nesmyslné nabízet lékaře lidem zdravým nebo lidem, kteří
jsou si jisti svým zdravím. Nejdříve je musíme přesvědčit, že jsou nemocní, jinak vám za
vaši nabídku ani nepoděkují. Stejně nesmyslné je nabízet Ježíše Krista lidem, kteří mají
pocit, že jsou dokonalí, a přitom nikdy neprožili lítost sami nad sebou.“ (Wesley, Kázání
35) {VDV 177.2}
Wesley podobně jako kdysi jeho Mistr hlásal evangelium o Boží milosti a přitom se
snažil „vyvýšit a zvelebit Boží zákon“ Izajáš 42,21. Věrně plnil Bohem svěřený úkol a dožil
se velkých výsledků. Na sklonku jeho dlouhého života — dožil se více než osmdesáti let a
více než půl století prožil na cestách jako kazatel — se k jeho učení hlásilo přes půl miliónu
věřících. Počet lidí, které jeho působení pozvedlo ze zkázy a otroctví hříchu k vyššímu a
158