Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
zkrotit jejich zběsilost. Vyznavači byli pobíjeni před oltářem a svatyně byla znesvěcena těly
zabitých. Ve slepé a rouhavé opovážlivosti původci tohoto ďábelského díla veřejně
prohlašovali, že nemají obavy, že by Jeruzalém mohl být zničen, protože je městem
samotného Boha. Aby ještě více upevnili svou moc, podplatili falešné proroky, aby hlásali
— přestože římské legie už obléhaly chrám —, že lid má očekávat Boží vysvobození.
Nakonec velké množství lidí uvěřilo, že Nejvyšší zasáhne a porazí jejich nepřátele. Izrael
však pohrdl Boží ochranou a nyní mu nebylo pomoci. Nešťastný
Jeruzalém, rozdrobený vnitřními nesváry, jehož ulice barvila krev jeho obyvatel, kteří se
vzájemně vraždili, zatímco nepřátelská vojska dobývala jeho opevnění a pobíjela jeho
obránce! {VDV 23.3}
Naplnění Ježíšova proroctví
Všechny předpovědi o zkáze Jeruzaléma, které Ježíš vyslovil, se do písmene splnily. Židé
zakusili pravdu jeho varovných slov: „… jakým soudem soudíte, takovým budete
souzeni.“ Matouš 7,2. {VDV 23.1}
Ukázala se znamení, projevily se divy, které ohlašovaly příchod pohromy a soudu.
Uprostřed noci zazářilo nad chrámem a nad oltářem nadpřirozené světlo. Při západu slunce
bylo na obloze vidět obrazy vozů a válečníků, chystajících se k bitvě. Kněží, sloužící v noci
ve svatyni, se děsili tajemných zvuků, země se chvěla a neznámé hlasy volaly: „Odejděme
odtud.“ Velká východní brána, která byla tak těžká, že ji sotva zavřelo dvacet mužů a která
byla zajištěna obrovskými železnými tyčemi vsazenými hluboko do pevné kamenné dlažby,
se o půlnoci otevřela, aniž bylo vidět, kdo s ní pohnul. (Milman, Dějiny Židů, kniha
13) {VDV 23.2}
Po sedm let chodíval po ulicích Jeruzaléma muž, který hlásal, jaké pohromy město
postihnou. Ve dne i v noci zpíval strašný žalozpěv: „Hlas z východu. Hlas ze západu. Hlas
ze všech čtyř stran. Hlas proti Jeruzalému a proti chrámu. Hlas proti ženichům a nevěstám.
Hlas proti celému národu.“ Tento podivný člověk byl uvězněn a zbičován, z jeho úst však
nevyšlo jediné slovo stesku. Na urážky a nadávky odpovídal jen: „Běda, běda Jeruzalému.
Běda, běda jeho obyvatelům.“ Jeho volání a nářek neustal, dokud nebyl zabit při obléhání,
které předpověděl. {VDV 23.3}
Ani jediný křesťan při zničení Jeruzaléma nezahynul. Kristus dal svým učedníkům
pokyny a všichni, kdo uvěřili jeho slovům, čekali na předpověděná znamení. „Když uvidíte,
že Jeruzalém obkličují vojska,“ prohlásil Ježíš, „tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza.
Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho
odejdou.“ Lukáš 21,20.21. Když Římané pod vedením Cestia obklíčili město, upustili
nečekaně od obléhání, i když se zdálo, že všechno mluví ve prospěch okamžitého útoku.
Obyvatelé obleženého města přestali doufat v další úspěšný odpor a již se chtěli vzdát.
Náhle však velitel římských vojsk stáhl své síly, aniž k tomu měl nějaký zřetelný důvod.
13