Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
zákon, tak římská církev tvrdí, že ctí kříž. Oslavuje sice symbol Kristova utrpení, v praxi
však Ukřižovaného zapírá. {VDV 368.1}
Symbol kříže dávají na své kostely, na oltáře a roucha. Kříže jsou všude. Navenek ctí a
vyvyšují kříž, Kristovo učení však pohřbili pod nános nesmyslných tradic, falešných
výkladů a přísných předpisů. Spasitelova slova na adresu bigotních Židů: „Svazují těžká
břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem,“
(Matouš 23,4) se ještě lépe hodí na hodnostáře římskokatolické církve. Lidi s citlivým
svědomím udržují ve strachu před Božím hněvem, zatímco mnozí církevní hodnostáři žijí v
přepychu a smyslných radovánkách. {VDV 368.2}
Nepřítel zneužívá křesťanství
Uctívání obrazů a relikvií, vzývání svatých a vyvyšování papeže — to jsou satanovy
klamy sloužící k odvedení pozornosti od Boha a jeho Syna. Aby lidi zničil, snaží se satan
odvrátit jejich pozornost od Spasitele, který je může jako jediný zachránit. Vede je, aby se
zabývali čímkoli, co jim nahradí Pána, který řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte
a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Matouš 11,28. {VDV 368.3}
Satan se stále snaží nesprávně představovat Boží charakter, podstatu hříchu i to, oč
vlastně ve velkém sporu jde. Jeho pokroucené vývody snižují závaznost Božího zákona a
vedou lidi k tomu, že neberou hřích vážně. Kromě toho v nich vyvolávají falešné představy
o Bohu, takže se na něj dívají spíše se strachem a nenávistí než s láskou. Svou vlastní
krutost připisuje satan Stvořiteli. To se odráží i v náboženských soustavách a ve formách
bohoslužby. Satan tím zaslepuje mysl lidí a získává je jako spojence v boji proti Bohu.
Zvrácenými představami o Božích vlastnostech sváděl pohanské národy k přesvědčení, že
pro získání Boží přízně jsou nutné lidské oběti. Proto v různých formách modlářství páchali
lidé ta největší zvěrstva. {VDV 368.4}
Římskokatolická církev spojuje různé pohanské projevy s křesťanstvím a podobně jako
pohanství zkresluje Boží charakter a dopouští se neméně krutých a hrozných činů. Řím v
době své vlády používal mučicí nástroje, aby přinutil lidi přijmout své učení. Pro ty, kdo se
nechtěli podvolit jeho požadavkům, nechal postavit hranice. Nechal vraždit lidi v rozsahu,
který odhalí až poslední soud. Církevní hodnostáři pod vlivem satana vymýšleli ty
nejkrutější způsoby mučení, jež však oběť neměly usmrtit. V mnoha případech vystupňovali
tyto ďábelské metody až k hranicím toho, co člověk může vydržet, takže příroda sama pak
už vzdala hrozný zápas a trpící přijal smrt jako vysvobození. {VDV 368.5}
Takový konec čekal odpůrce Říma. Pro své poddané měl Řím jako kázeňský prostředek
důtky, hladovění, pokořující tělesné tresty všeho druhu. Aby získali přízeň nebes,
přestupovali kajícníci Boží zákony tím, že nerespektovali přírodní zákony. Bylo jim
vštěpováno, že musí zpřetrhat svazky, kterými Bůh chtěl zpříjemnit člověku pobyt na zemi.
Na hřbitovech leží milióny lidí, kteří strávili život marným úsilím překonat své přirozené
347