Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
svých hříchů činit pokání.“ (McClintock and Strong, Encyklopedie, heslo Antinomie)
Tvrdili: „Proto ani ten nejodpornější hřích, považovaný všeobecně za přestoupení Božího
zákona, není v Božích očích hříchem,“ jestliže se ho dopustí někdo z vyvolených, „protože
jednou z podstatných a význačných vlastností vyvolených je, že nemohou činit nic, co by se
nelíbilo Bohu nebo co by zakazoval jeho zákon.“ {VDV 175.3}
Toto hrozné učení se v podstatě shoduje s pozdějším učením lidových vychovatelů a
teologů, kteří hlásali, že vlastně neexistuje neměnný Boží zákon jako měřítko pravdy, ale že
měřítka mravnosti si určuje společnost sama a stále je mění. Všechna tato učení vymýšlí a
podněcuje týž mistrný duch. Už mezi bezhříšnými obyvateli nebes zahájil kdysi své dílo,
které si klade za cíl odstranit spravedlivé požadavky Božího zákona. {VDV 175.4}
Takový pohled na učení o Božích úradcích, které zdůrazňuje neměnnost lidského
charakteru, vedl mnohé k tomu, že zavrhli Boží zákon úplně. Wesley rozhodně vystupoval
proti bludům týkajícím se odstranění Božího zákona a dokazoval, že učení, které pošlapává
Boží zákon, odporuje Písmu. „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem.“ „To
je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali
pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,
který dal sám sebe jako výkupné za všechny.“ Titovi 2,11; 1. Timoteovi 2,3-6. Pán uděluje
štědře svého Ducha všem, kdo přijímají jeho nabídku spasení. Tak Kristus, „pravé světlo“,
„osvěcuje každého člověka“. Jan 1,9. Tím, že svévolně odmítají dar života, však lidé spasení
ztrácejí. {VDV 176.1}
Učení Johna Wesleyho
Na tvrzení, že smrt Ježíše Krista odstranila zákon o obřadech stejně jako přikázání
Desatera, Wesley odpověděl: „Mravní zákon, obsažený v Desateru a potvrzený proroky,
Kristus nezrušil. Účelem Kristova příchodu nebylo odvolat nějakou jeho část. Mravní zákon
nemůže být nikdy zrušen, stojí pevně jako věrný svědek v nebi… Tak tomu bylo na počátku
světa, kdy zákon ještě nebyl vytesán do kamenných desek, ale při stvoření byl vepsán do
lidského srdce. I když zákon, který kdysi napsala Boží ruka, je nyní do značné míry
znetvořen hříchem, přesto nemůže být úplně vymazán, protože bychom nevěděli nic o dobru
a zlu. Každá součást tohoto zákona musí platit pro všechny lidi ve všech dobách, zákon není
závislý na čase ani na místě, ani na jiných okolnostech podléhajících změnám, ale jen na
podstatě Boha a na přirozenosti člověka a na jejich vzájemném neměnném vztahu.“ {VDV
176.2}
„Nepřišel jsem rušit, ale naplnit… Není sporu, že tímto výrokem Ježíš Kristus myslí
(shodně se vším, co předcházelo, i s tím, co bude následovat): Přicházím, abych nastolil
zákon v jeho plnosti a odstranil všechno, co k němu přidali lidé. Přicházím, abych objasnil,
co je v něm zatemněného a nejasného. Přicházím, abych ukázal pravý a plný význam každé
jeho části, abych ukázal délku a šířku i celý dosah každého přikázání, které zákon obsahuje,
157