Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
mu však plně neporozuměli. Skutečný význam jeho slov měl být pochopen, až to Boží lid
bude potřebovat. Proroctví, které Kristus vyslovil, mělo dvojí smysl: Předpovídalo zkázu
Jeruzaléma a zároveň hrůzy posledního velkého dne. {VDV 20.5}
Ježíš vyprávěl naslouchajícím učedníkům o soudech, jež stihnou odpadlý Izrael, a zvláště
o trestu, který na sebe přivolají odmítnutím a ukřižováním Mesiáše. Blízkost hrůzného
vyvrcholení budou oznamovat neomylná znamení. Strašná hodina přijde náhle a rychle.
Spasitel upozornil své následovníky: „Když pak uvidíte znesvěcující ohavnost, o níž je řeč u
proroka Daniele, jak stojí na místě svatém — kdo čteš, rozuměj — tehdy ti, kdo jsou v
Judsku, ať uprchnou do hor.“ Matouš 24,15.16; Lukáš 21,20.21. Až modloslužebné symboly
Římanů budou postaveny na posvátné půdě, která se rozprostírala ještě několik set metrů za
městskými hradbami, tehdy Kristovi následovníci mají hledat bezpečí v útěku. Až uvidí
varovná znamení, nesmějí ti, kdo se chtějí zachránit, ani okamžik otálet. V celém Judsku i v
samotném Jeruzalémě musí okamžitě uposlechnout signál k útěku. Ten, kdo náhodou bude
na střeše domu, nesmí už vejít do domu, ani kdyby tím mohl zachránit své nejvzácnější
poklady. Ti, kdo budou pracovat na polích nebo vinicích, nesmějí ztrácet čas tím, že se vrátí
pro vrchní oděv, který odložili při práci v parnu dne. Nesmějí otálet ani okamžik, aby je
nestihla zkáza. {VDV 20.6}
Důsledky nevěry
Za vlády Heroda byl Jeruzalém nejen velice zkrášlen, ale vybudováním věží, hradeb a
pevností se také stal zdánlivě nedobytným. Kdo by tehdy veřejně předpověděl jeho zkázu,
byl by — tak jako svého času Noe — považován za bláznivého panikáře. Kristus však řekl:
„Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ Matouš 24,35. Boží hněv vzplanul proti
Jeruzalému pro jeho hříchy a zatvrzelá nevěra jeho úděl jen zpečetila. {VDV 21.1}
Hospodin prostřednictvím proroka Micheáše prohlásil: „Slyšte to, představitelé domu
Jákobova, vůdcové izraelského domu, vy, kteří si hnusíte právo a překrucujete všechno, co
je přímé. Sión budujete krveprolitím, Jeruzalém bezprávím. Jeho představitelé soudí za
úplatek, jeho kněží učí za odměnu, jeho proroci věští za stříbro. Přitom spoléhají na
Hospodina a říkají: Což není Hospodin uprostřed nás? Na nás nepřijde nic zlého.“ Micheáš
3,9-11. {VDV 21.2}
Tato slova přesně popisují zkorumpované a samospravedlivé obyvatele Jeruzaléma.
Tvrdili, že přesně zachovávají požadavky Božího zákona, ve skutečnosti však přestupovali
všechny jeho zásady. Nenáviděli Ježíše Krista, protože jeho čistota a svatost odhalovala
jejich nepravost. Obviňovali ho, že je příčinou všech nesnází, které je postihly jako důsledek
jejich hříchů. I když věděli, že je naprosto bez hříchu, prohlašovali, že jeho smrt je
nezbytná, aby se zachránili jako národ. „Když proti němu nezakročíme,“ říkali židovští
vůdcové, „všichni v něj uvěří a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ.“ Jan
11,48. Jestliže obětují Krista, mohou se znovu stát silným, jednotným národem. Tak
11