Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
nabízené světlo, nebo ti, kdo se je nesnaží hledat, i když je mají na dosah, zůstávají „ve
tmě“. Spasitel však prohlásil: „Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo
života.“ Jan 8,12. Kdo se upřímně snaží konat Boží vůli a řídí se přesně světlem, které už
obdržel, dostane větší světlo. Takovému člověku Bůh pošle „hvězdu nebeské záře“, aby ho
uvedla do celé pravdy. {VDV 208.4}
V době prvního Kristova příchodu mohli jeruzalémští kněží a zákoníci, kteří měli k
dispozici Písmo, poznat znamení doby a ohlásit příchod slíbeného Mesiáše. Micheášovo
proroctví uvádí jeho rodiště, kniha Daniel určuje dobu jeho příchodu (Micheáš 5,2; Daniel
9,25). Bůh svěřil tato proroctví židovským vůdcům. Ničím nemohou omluvit to, že nevěděli
a neoznámili lidu blížící se příchod Mesiáše. Jejich nevědomost byla důsledkem hříšné
netečnosti. Stavěli pomníky popraveným Božím prorokům, ale nerespektováním velkých
Božích mužů uctívali vlastně služebníky satana. Zaujati vlastními ambicemi a bojem o
pozice a moc nad lidmi, zapomněli na Boží pocty, které jim nabízel Král nebes. {VDV
208.5}
Představitelé izraelského národa měli s hlubokým zájmem a úctou studovat kdy, kde a za
jakých okolností dojde k největší události v dějinách světa — příchodu Božího Syna, který
měl přijít, aby zachránil člověka. Všichni ho měli očekávat a vyhlížet, aby mohli jako první
uvítat Vykupitele světa. Co se však nestalo: Betlémem prošli dva unavení poutníci z
Nazareta — celou úzkou uličkou až na východní konec města —, aniž by našli místo, kde
by si mohli odpočinout a přenocovat. Neotevřely se žádné dveře, aby je přijaly. Nakonec
našli útulek v chatrném chlévě, připraveném pro dobytek. Tam se také narodil Spasitel
světa. {VDV 209.1}
Andělé znali slávu, kterou sdílel Boží Syn s Otcem, dříve než byl stvořen svět. S velkým
zájmem sledovali, jak se Pán Ježíš objeví na zemi a jak tato událost všechny lidi potěší.
Někteří andělé byli určeni, aby donesli radostnou zvěst lidem, kteří byli ochotni ji přijmout a
předat ji ostatním. Kristus sestoupil z nebe, aby přijal lidskou přirozenost. Vzal na sebe
nekonečné břemeno zla, aby svůj život vydal jako oběť za hřích. Andělé si však přáli, aby se
Syn Nejvyššího i ve svém ponížení představil lidem s důstojností a slávou, jaká odpovídá
jeho podstatě. Shromáždí se v hlavním městě Izraele světové celebrity, aby uvítali jeho
příchod? Představí ho zástupům lidí, kteří ho očekávají? {VDV 209.2}
Jeden anděl navštívil zemi, aby se přesvědčil, kdo je připraven uvítat Pána Ježíše. Nikde
nenašel známky toho, že Mesiáše někdo očekává. Nezaslechl žádné chvalozpěvy a fanfáry
ohlašující Mesiášův příchod. Nějakou dobu zůstal nad vyvoleným městem a nad chrámem,
kde se po staletí projevovala Boží přítomnost, ale i tady zaznamenal stejnou lhostejnost.
Pyšně a okázale obětovali kněží v chrámě poskvrněné oběti. Farizeové mluvili k lidu a
modlili se na nárožích ulic. V palácích králů, ve shromážděních filozofů, ve školách rabínů
se Kristovým příchodem nikdo nezabýval, přestože pro celá nebesa to byla příležitost k
chvále a radosti. {VDV 209.3}
188