Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Při jeho příchodu budou spravedliví mrtví vzkříšeni a spravedliví živí proměněni.
Apoštol Pavel napsal: „Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v
okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a
my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné
nesmrtelnost.“ 1. Korintským 15,51-53. V listu Tesalonickým, kde také hovoří o Kristově
příchodu, píše: „Ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho
dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy
budeme s Pánem.“ 1. Tesalonickým 4,16.17. {VDV 214.4}
Teprve až Ježíš Kristus přijde osobně, může jeho lid „obdržet království“. Spasitel řekl:
„Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a
budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř
odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po
pravici: Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od
založení světa.“ Matouš 25,31-34. Z citovaného textu vyplývá, že až Syn člověka přijde,
mrtví vstanou „k nepomíjitelnosti“ a živí budou proměněni. Touto velkou změnou budou
připraveni „přijmout království“. Apoštol Pavel napsal: „Člověk, jak je, nemůže mít podíl
na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.“ 1. Korintským
15,50. Člověk ve svém dnešním stavu je smrtelný, pomíjející, Boží království je ale
nepomíjející, potrvá navždy. Proto člověk ve svém současném stavu nemůže vstoupit do
Božího království. Až Pán Ježíš přijde, dá svému lidu nesmrtelnost a pak jej povolá, aby
přijal království, jehož byl dosud jen dědicem. {VDV 214.5}
Tyto a další části Bible Millerovi jasně ukázaly, že události, které podle všeobecného
očekávání měly nastat před příchodem Ježíše Krista — jako je celosvětová vláda pokoje a
nastolení Božího království na zemi —, nastanou až po druhém příchodu Pána Ježíše.
Pochopil také, že znamení doby a situace, ve které se svět nachází, odpovídá prorockému
popisu posledních dnů. Miller proto musel — a to jen na základě studia Písma — dojít k
přesvědčení, že doba, vyhrazená pro existenci země v jejím současném stavu, se chýlí k
závěru. {VDV 215.1}
„Jiný důkaz, který mě zásadně ovlivnil,“ napsal Miller, „byly časové údaje uvedené v
Písmu… Zjistil jsem, že předpověděné události, ke kterým v minulosti došlo, se často
odehrály v určeném čase. Sto dvacet let do potopy (1. Mojžíšova 6,3), sedm dní, jež ji
budou předcházet, a čtyřicet dní předpověděného deště (1. Mojžíšova 7,4), čtyři sta let, které
stráví Abrahámovo potomstvo v cizí zemi (1. Mojžíšova 15,13), tři dny, o nichž se zdálo ve
snu číšníkovi a pekaři (1. Mojžíšova 40,12-20), sedm faraónových let (1. Mojžíšova 41,28-
54), čtyřicet let na poušti (4. Mojžíšova 14,34), tři a půl roku hladu (1. Královská 17,1;
viz Lukáš 4,25), … sedmdesát let zajetí (Jeremjáš 25,11), sedm let Nebúkadnesara (Daniel
4,13) a sedm týdnů, šedesát dva týdnů a jeden týden, celkem sedmdesát týdnů oddělených
pro Židy (Daniel 9,24-27) — všechny tyto předpověděné události se splnily v udaných
lhůtách.“ (Bliss, str. 74.75) {VDV 215.2}
196