Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
pravdu a že jsou vyvoleným Božím lidem. Jsou to oklamaní lidé, kteří nic neznají. Oč
početnější a vlivnější je naše církev. Kolik velikých a učených mužů je mezi námi. Oč více
moci je na naší straně!“ To jsou argumenty, které ovlivňují svět. Nejsou však dnes o nic
pravdivější, než byly v době Luthera. {VDV 102.2}
Reformace neskončila Lutherem, jak se mnozí domnívají. Bude pokračovat až do konce
dějin tohoto světa. Luther měl vykonat velké dílo. Měl dalším lidem předat „světlo“, kterým
ho Pán ozářil. Neobdržel však všechno světlo, které má být dáno světu — tak jako tenkrát, i
dnes lidé objevují nové pravdy. {VDV 102.3}
Vyslancův projev zapůsobil na sněm hlubokým dojmem. Nevystoupil tam žádný Luther,
aby jasnými a přesvědčivými pravdami Božího slova překonal zastánce papežství. Nikdo se
ani nepokusil Luthera hájit. Projevila se všeobecná nálada — nejen odsoudit Luthera a jeho
učení, ale pokud možno také vykořenit kacířství. Řím dobře využil této příležitosti k
obhajobě své věci — nezapomněl na nic z toho, čím mohl sám sebe ospravedlnit. Toto
zdánlivé vítězství však bylo předzvěstí porážky. Napříště bude zřetelněji vidět rozdíl mezi
pravdou a bludem, jako by se střetly na bojišti v otevřené válce. Od toho dne už Řím nebude
stát tak jistě jako dosud. {VDV 102.4}
Ačkoli většina členů sněmu by neváhala Luthera vydat, aby ho Řím potrestal, byli mezi
nimi také mnozí, kteří zřetelně vnímali zkaženost církve a přáli si, aby tyto zlořády byly
odstraněny — věděli totiž, že kvůli zkaženosti a hrabivosti církevní vrchnosti trpí především
německý lid. Vyslanec vylíčil papežskou vládu v co nejpříznivějším světle. Pán nicméně
zapůsobil na jednoho z členů sněmu, aby popsal následky papežské tyranie: saský vévoda
Jiří s ohromující přesností vypočítal lži a zločiny papežství a jejich hrozné následky a v
závěru své řeči prohlásil: {VDV 102.5}
„To jsou některé ze zlořádů, které volají proti Římu. Všechen stud šel stranou, jeho
jediným cílem jsou … peníze, peníze, peníze …, takže kazatelé, kteří mají učit pravdě,
nešíří nic jiného než lži, a jsou nejen trpěni, ale jsou za to odměňováni, protože čím více
lžou, tím větší jsou jejich zisky. Právě z tohoto zkaženého pramene vytékají nakažené vody.
Prostopášnost si podává ruku s lakotou… Běda, pohoršení způsobené duchovenstvem vrhá
mnoho ubohých duší do věčného zatracení. Musí být provedena všeobecná náprava.“
(D’Aubigné, sv. 7, kap. 4) {VDV 102.6}
Přiléhavější a pádnější odsouzení papežských zlořádů by nezaznělo ani z úst samotného
Luthera. Skutečnost, že řečník patřil mezi rozhodné Lutherovy nepřátele, jen posílila účinek
jeho slov. Kdyby se oči shromážděných otevřely, uviděli by ve svém středu Boží anděly, jak
pomocí paprsků světla prozařují tmu bludu a otevírají mysli a srdce pro přijetí pravdy. Síla
Boží pravdy a moudrosti ovládla i odpůrce reformace, a tak připravila cestu pro velký úkol,
který bylo třeba zvládnout. Martin Luther u toho sice nebyl, ve shromáždění však zazněl
hlas někoho ještě většího. {VDV 103.1}
88