Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
prvním lidem po pádu do hříchu, tak proměnil ve skutečnost. Boží království milosti, které
do té doby existovalo jako Boží slib, bylo nyní fakticky nastoleno. {VDV 230.5}
Zklamání i nové naděje
Tak se Kristova smrt — událost, v níž učedníci viděli konec svých nadějí — stala věčnou
zárukou pravé naděje. I když jim přinesla kruté zklamání, představovala vrcholný důkaz
správnosti jejich víry. Událost, která jim způsobila zármutek a zoufalství, otevřela dveře
naděje pro každého Adamova potomka. Na ní závisí budoucí život a věčné štěstí věrných
Božích následovníků všech věků. {VDV 231.1}
Uskutečnily se záměry nekonečné milosti — jakkoli apoštolům přinesly zklamání.
Přestože jejich srdce uchvátila Boží milost a síla jeho učení — vždyť učil „jako ten, kdo má
moc“ (Matouš 7,29) —, do ryzího zlata jejich lásky ke Kristu se přimíchala bezcenná
struska nafoukanosti a sobecké ctižádostivosti. Dokonce ještě při velikonoční večeři, v
hodině zkoušky, kdy jejich Mistr již vstupoval do stínu Getsemane, „vznikl mezi nimi spor,
kdo z nich je asi největší“. Lukáš 22,24. Mysleli jen na trůn, na korunu a na slávu, zatímco
před nimi stálo pohanění a utrpení v zahradě, soudní dvorana a golgotský kříž. Pýcha a
touha po světské slávě zapříčinily, že se tak křečovitě drželi nauk své doby, a nepochopili,
co jim Spasitel vyprávěl o podstatě svého království, o svém utrpení a smrti. Tyto omyly jim
přinesly bolestné rozčarování, které však bylo nezbytné, jestliže měli najít správný směr. I
když učedníci nepochopili smysl poselství, které hlásali, a nedočkali se splnění svých
nadějí, kázali varovné poselství, které jim Bůh svěřil, a Pán odmění jejich víru a poslušnost.
Právě oni pak směli hlásat slavnou zvěst o zmrtvýchvstalém Spasiteli všem národům. Proto
— aby byli připraveni pro tento úkol — Pán dopustil, aby prožili zklamání, které jim
připadalo tak hořké. {VDV 231.2}
Po svém zmrtvýchvstání se Ježíš zjevil dvěma učedníkům na cestě do Emaus a „začal od
Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech
Písma“. Lukáš 24,27. Srdce učedníků zahořela. Jejich víra znovu vzplála. „Nově se narodili
k živé naději“ (1. Petrův 1,3) — dokonce ještě dříve, než se jim Ježíš nechal poznat. Chtěl
osvítit jejich mysl a upevnit jejich víru v pevné „prorocké slovo“. Přál si, aby pravda pevně
zakořenila v jejich myslích, a to nejen proto, že se s ním osobně setkali, ale především na
základě nepochybných důkazů, které představuje Písmo — na základě symbolů a
předobrazů Starého zákona a na základě proroctví. Následovníci Pána Ježíše potřebovali
víru založenou na rozumových důvodech, a to nejen pro sebe, ale proto, aby mohli zvěst o
Kristu nést celému světu. Aby takovou víru získali, vedl je Ježíš tak, že „začal od Mojžíše a
všech proroků“. Takovým způsobem doložil zmrtvýchvstalý Spasitel hodnotu a důležitost
Starého zákona. {VDV 231.3}
Jakou proměnu učedníci prožili, když měli možnost znovu pohlédnout do milované tváře
svého Mistra (Lukáš 24,32). Mnohem plněji a dokonaleji než dříve „nalezli toho, o němž
psal Mojžíš v Zákoně i proroci“. Jan 1,45. Nejistotu, pochybnosti, beznaděj vystřídala
212