Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
35. Kapitola — Svoboda svědomí ohrožena
Protestanté dnes pohlížejí na římský katolicismus mnohem příznivěji než v minulosti. V
zemích, kde katolicismus není u moci a kde obhájci papežství zaujímají smířlivý postoj, aby
získali vliv, lze pozorovat rostoucí nezájem o rozdíly v učení mezi reformačními církvemi a
katolicismem. Stále zřetelněji se prosazuje názor, že se vlastně v nejdůležitějších bodech
příliš nelišíme, jak se dříve tvrdilo, a že malý ústupek ze strany protestantů zlepší vztahy s
Římem. Kdysi protestanté přikládali velkou cenu svobodě svědomí, která byla tak draze
vykoupena. Učili své děti odporu k papežským zlořádům a zastávali názor, že usilovat o
soulad s Římem by znamenalo zpronevěřit se Bohu. Jak rozdílné jsou však dnešní postoje
protestantů. {VDV 365.1}
Obhájci papežství prohlašují, že jejich církev je pomlouvána, a protestanté na to
přikyvují. Mnozí tvrdí, že je nespravedlivé posuzovat dnešní katolickou církev podle
nesmyslností a krutostí, jimiž se vyznačovala její vláda ve staletích temna a nevědomosti.
Její krutost omlouvají barbarstvím tehdejší doby, a tvrdí, že vliv moderní civilizace její
postoje změnil. {VDV 365.2}
Zapomínají, že papežství si po osm staletí osobovalo nárok na neomylnost? Od tohoto
nároku neupustilo, naopak — v 19. století ho potvrdilo ještě rozhodněji než dříve. Když
Řím tvrdí, že „církev se nikdy nemýlila, ani se podle Písma svatého nikdy nezmýlí“ (John L.
von Mosheim, Institutes of Ecclesiastical History, kniha 3, 11. stol., část 2, kap. 2, pozn.
17), jak se může zříci principů, jimiž se řídila v minulosti? {VDV 365.3}
Papežství se nikdy nevzdá nároku na neomylnost; trvá na tom, že při perzekuci lidí, kteří
nepřijali jeho dogmata, postupoval Řím správně. Neopakoval by stejné činy, kdyby se mu k
tomu naskytla příležitost? Kdyby padla omezení vytvořená světskou mocí a Řím by znovu
získal dřívější postavení, ožil by znovu také útlak a pronásledování. {VDV 365.4}
Katolicismus dnešní doby
Známý dějepisec napsal o postoji katolické hierarchie ke svobodě svědomí a o nebezpečí,
které hrozí Spojeným státům v důsledku její politiky: {VDV 365.5}
„Strach z římského katolicismu by ve Spojených státech chtěli mnozí považovat za
fanatismus nebo dětinskost. V povaze a v postojích římského katolicismu nevidí nic, co by
ohrožovalo naše svobodné zřízení; nic zlověstného nevidí ani v jeho růstu. Porovnejme tedy
nejprve některé základní principy našeho zřízení se zásadami katolické církve. {VDV
365.6}
Ústava Spojených států zaručuje svobodu svědomí. Není nic cennějšího a důležitějšího.
Papež Pius IX. ve své encyklice z 15. srpna 1854 však napsal: ‚Nesmyslné a falešné učení či
blouznění na obranu svobody svědomí je neobyčejně zhoubný blud, je to mor, před kterým
je třeba se mít na pozoru.‘ Týž papež vynáší ve své encyklice z 8. prosince 1864 klatbu ‚nad
344