Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Millerovo „poznání“
V takovém stavu žil několik měsíců. A potom, jak napsal: „Najednou jsem začal velmi
intenzivně přemýšlet o povaze Spasitele. Uvědomoval jsem si, že by opravdu mohla
existovat tak dobrá a soucitná bytost, která by se obětovala za naše hříchy, a tím nás
zachránila před trestem za hřích. Okamžitě jsem pocítil, jak laskavá by musela taková bytost
být, a představoval jsem si, jak bych se schoval do její náruče a důvěřoval jejímu
milosrdenství. Napadlo mě: Jak ale dokázat, že taková bytost existuje? Dospěl jsem k
přesvědčení, že kromě Bible nemám jediný důkaz o existenci takového Spasitele, ani o tom,
co přijde v budoucnu…“ {VDV 212.2}
„Poznal jsem, že Bible představuje právě takového Spasitele, jakého jsem potřeboval.
Nemohl jsem pochopit, že obyčejná kniha obsahuje zásady tak dokonale přizpůsobené
potřebám hříšného světa. Musel jsem připustit, že Písmo je zjevení od Boha. Bibli jsem si
oblíbil a v Ježíši Kristu jsem našel přítele. Spasitel se pro mne stal nejpřednějším mezi
desetitisíci. Bible, o které jsem si ještě donedávna myslel, že je nesrozumitelná a že si
odporuje, se nyní stala ‚světlem pro mé nohy, … které osvěcuje mou stezku‘. Našel jsem
vnitřní klid a pocit uspokojení. Poznal jsem, že Pán Bůh je pevnou Skálou uprostřed oceánu
života. Bible se stala hlavním předmětem mého studia a mohu popravdě říci, že jsem ji
studoval s velkým potěšením. Zjistil jsem, že z ní vlastně neznám ani polovinu. Připadalo
mi nepochopitelné, že jsem předtím neviděl její krásu a že jsem ji odmítal. Nacházel jsem v
ní odpověď na všechny touhy mého srdce, lék na každou nemoc duše. Ztratil jsem chuť číst
cokoli jiného. To jediné, po čem jsem toužil, bylo získat moudrost od Boha.“ (S. Bliss,
Paměti Williama Millera, str. 65—67) {VDV 212.3}
Miller se veřejně přihlásil k víře, kterou předtím zavrhoval. Jeho bývalí přátelé však
okamžitě začali předkládat důkazy, které také on dříve uváděl, aby dokázal, že Bible není
inspirována Bohem. Na to jim nebyl schopen odpovědět. Uvažoval však: Je-li Bible
zjevením od Boha, musí tvořit nedílný celek a její jednotlivé části si nesmějí navzájem
odporovat. Jestliže má lidem poskytnout poučení, musí jim být srozumitelná. Rozhodl se, že
Písmo prozkoumá a zjistí, zda lze všechny zdánlivé rozpory vyřešit. {VDV 212.4}
Rozhodl se, že nebude brát v úvahu tehdy všeobecně přijímané názory a nebude používat
ani současné komentáře k Bibli, ale že bude porovnávat jednu část Písma s druhou pomocí
odvolávek uvedených na spodním okraji stránek Bible a konkordance. Ve svém studiu
postupoval systematicky a metodicky, začal první knihou Mojžíšovou, četl verš po verši a
nepostoupil dále, dokud mu smysl několika přečtených vět nebyl úplně jasný. Kdykoli
narazil na něco nejasného, podle svého zvyku porovnal nejasné místo se všemi ostatními
místy, o kterých se domníval, že řeší stejnou otázku. Připouštěl, že každé slovo v textu má
význam. Když měl pocit, že studovaný text zapadá do rámce všech ostatních obdobných
textů, považoval problém za vyřešený. Kdykoli tedy narazil na těžce srozumitelnou stať,
našel vysvětlení v některé jiné části Písma. Protože se při zkoumání Písma opravdově
192