Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Když se Viklef začal zajímat o Písmo, zkoumal ho se stejnou důkladností, jaká mu
umožnila získat mimořádné vzdělání. Do té doby měl pocit, že mu něco schází a tuto
potřebu nemohlo uspokojit ani jeho studium ani učení církve. Teprve v Bibli našel to, co
dříve marně hledal. Poznal plán spasení a pochopil, že Ježíš Kristus je jediný obhájce
člověka. Odevzdal se do služby Bohu a rozhodl se, že bude hlásat pravdu, kterou
objevil. {VDV 57.2}
Jan Viklef — počátky působení
Jako později další reformátoři, ani Viklef zpočátku netušil, kam ho toto dílo dovede.
Ačkoli se nepostavil proti Římu svévolně, oddanost pravdě ho nutně musela dovést ke střetu
s klamem. Čím jasněji poznával bludy papežství, tím usilovněji a opravdověji hlásal
biblickou pravdu. Poznal, že Řím zaměnil Boží slovo za lidské tradice. Neohroženě
vystoupil proti kněžím a obvinil je, že zavrhli Písmo. Požadoval, aby byla Bible vrácena
lidu a aby byla v církvi obnovena její autorita. Byl to schopný učitel a výřečný kazatel. Jeho
každodenní život dokládal pravdu, kterou hlásal. Znalost Bible, síla důkazů, čistota života a
jeho nezlomná odvaha a bezúhonnost mu získaly všeobecnou úctu a důvěru. Mnozí lidé
nebyli spokojeni se svým dosavadním náboženstvím, zvláště když poznali, jaké neřády
panují v římské církvi. S neskrývanou radostí přijímali pravdy, se kterými je Viklef
seznamoval. Představitele církve to však přivádělo k zuřivosti, když zjistili, že reformátor
získává větší vliv, než mají oni sami. {VDV 57.3}
Viklef důsledně odhaloval bludy a neohroženě napadal zlořády, které Řím schvaloval. V
době, kdy působil jako králův kaplan, vyslovil svůj protest proti placení poplatku, který
papež požadoval od anglického panovníka, a dokazoval, že papežova snaha vládnout nad
světskými panovníky jde proti zdravému rozumu a odporuje biblickému zjevení. Papežovy
požadavky vyvolaly velké znechucení, tím více však Viklefovo učení ovlivnilo představitele
národa. Král spolu se šlechtou odmítli papežovy nároky na světskou moc a odmítli také
zaplatit požadovaný poplatek. Tím byla papežské svrchovanosti v Anglii zasazena účinná
rána. {VDV 57.4}
Dalším zlem, proti kterému reformátor vedl dlouhý a nesmiřitelný zápas, byly řády
žebravých mnichů. Tito mniši zaplavili Anglii a ohrožovali rozvoj a blahobyt národa —
jeho výchovu a mravnost, řemesla. Mniši, kteří trávili život zahálkou a žebráním, nejen
odčerpávali hmotné prostředky národa, ale také způsobili, že si lidé přestali vážit užitečné
práce. Mezi mládeží upadala mravnost. Pod vlivem mnichů mnozí mladí lidé vstupovali do
klášterů a oddávali se mnišskému životu, a to nejen bez souhlasu rodičů, ale často i bez
jejich vědomí nebo přes jejich zákaz. Jeden z otců katolické církve, který kladl požadavky
mnišství nad povinnosti dětí vůči rodičům, prohlásil: „I kdyby tvůj otec ležel před tvými
dveřmi, plakal a naříkal, i kdyby tvá matka ukazovala tělo, které tě zrodilo, a prsy, které tě
živily, nesmíš se k nim sklonit, ale musíš kráčet vpřed přímou cestou ke Kristu.“ Tato
„hrůzná nelidskost“, o které Luther později prohlásil, že „připomíná spíše vlka a tyrana než
45