Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
27. Kapitola — Cesta k plnému životu
Všude tam, kde lidé věrně hlásali Boží slovo, se dostavily výsledky, které potvrdily jeho
nebeský původ. Duch svatý provázel poselství Božích služebníků a slovo mělo mocný
účinek, pohnulo svědomím hříšníků. „Pravé světlo, které osvěcuje každého člověka,“
ozářilo tajné kouty jejich nitra, odhalilo tajné hříchy. Ve své mysli a srdci byli usvědčeni —
dolehlo na ně vědomí hříchu, spravedlnosti a nadcházejícího soudu. Uvědomili si, jak
spravedlivý je Hospodin, a prožívali hrůzu při pomyšlení, že by se tak hříšní a nečistí měli
postavit před toho, který zkoumá lidská srdce. V úzkosti volali: „Kdo nás vysvobodí z
tohoto těla smrti?“ Když se pak seznámili s golgotským křížem a nezměrnou obětí za hříchy
lidstva, pochopili, že pouze zásluhy Ježíše Krista mohou odčinit jejich přestoupení, jen ony
mohou smířit člověka s Bohem. S vírou a pokorou přijali Božího Beránka, který snímá
hříchy světa. Jen díky krvi Pána Ježíše získali odpuštění svých hříchů. {VDV 302.1}
Tito lidé projevili skutečné ovoce pokání. Uvěřili, dali se pokřtít a začali nový život —
jako nová stvoření v Kristu Ježíši; ne aby žili jako dříve podle svých hříšných sklonů, ale
aby vírou v Božího Syna žili podle jeho vzoru, napodobovali jeho povahu a očišťovali se
tak, aby byli čistí jako on. To, co kdysi nenáviděli, začali nyní milovat, co jim bylo kdysi
příjemné, začali si nyní ošklivit. Pýchu a panovačnost nahradila pokora a laskavost, namísto
ješitnosti a domýšlivosti se dostavila skromnost a zdrženlivost. Z bezvěrců se stávali lidé
zbožní, z opilců abstinenti, ze zhýralců lidé ctnostní. Odložili marnosti světa. Už nehledali
„vnější ozdoby — splétání vlasů, ověšování se zlatem, střídání oděvů — nýbrž to, co je
skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichého a pokorného ducha; to je před Bohem
převzácné.“ 1. Petrův 3,3.4. {VDV 302.2}
Probuzenecká hnutí vedla k důkladnému sebezpytování a k pokoře. Vyznačovala se
vážnými, naléhavými výzvami k hříšníkům a vřelým soucitem k lidem vykoupeným
Ježíšovou krví. Muži i ženy se modlili a prosili Boha, aby je zachránil. Nejzřetelnější
výsledky takovýchto hnutí se projevily u lidí, kteří se nebáli sebezapření a obětí, ale naopak
je těšilo a považovali si za čest, že mohou snášet výsměch a soužení pro Ježíše Krista.
Změna nastala také v životě formálních křesťanů. Vliv skutečných Kristových následovníků
tak prospíval celé společnosti, ve které žili. „Shromažďovali s Kristem“ a „zasévali s
Duchem svatým“, aby sklidili věčný život. {VDV 302.3}
Mohlo se o nich říci: „Zármutek je vedl k pokání… Zármutek podle Boží vůle působí
pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.
Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil
opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou
horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci
zachovali správně.“ 2. Korintským 7,9-11. {VDV 303.1}
282