Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Přátelství se světem znehodnocuje víru věřících a na druhé straně má zhoubný vliv na svět,
protože šíří učení, které odporuje jasným výrokům Písma. {VDV 256.1}
Řím vzal lidem Bibli a vyžadoval, aby přijali jeho učení. Úkolem reformace bylo vrátit
lidem Boží slovo. Přesto však církve naší doby lidi učí, aby svou víru zakládali spíše na
vyznání a na učení své církve než na Písmu. Charles Beecher o protestantských církvích
prohlásil: „Děsí se každého tvrdšího slova proti své věrouce, stejně jako se svatí otcové
děsili každého tvrdšího slova proti rostoucímu uctívání svatých a mučedníků, které
zaváděli… Protestantské evangelické církve si do té míry svázaly navzájem i každá sobě
ruce, že se u nich nemůže stát kazatelem nikdo, kdo kromě Bible neuzná také jejich další
knihy… Myslím, že není nijak zkreslené tvrzení, že vyznání mají takovou moc, že to vede k
zakazování Bible. Stejně to dělal i Řím, v tomto případě se to ovšem děje rafinovaněji.“
(Charles Beecher, kázání „Bible je dostatečnou věroukou“, přednesené ve Fort Wayne, ve
státě Indiana, 22. února 1846). {VDV 256.2}
V „opozici“ vůči věrným vykladačům Božího slova stojí vzdělanci a kazatelé, kteří tvrdí,
že rozumějí Písmu a správné učení si dovolí označit za kacířství. Tím ale brání těm, kdo
hledají pravdu. Kdyby svět nebyl beznadějně „opilý vínem Babylónu“, pravdy Bible by
přesvědčily a přivedly k obrácení mnoho lidí. Křesťanská věrouka se však jeví tak zmatená
a rozporná, že lidé nevědí, čemu mají vlastně věřit; netouží najít Boha. A vinu na tom nese
církev. {VDV 256.3}
Poselství druhého anděla ze Zjevení čtrnácté kapitoly bylo poprvé kázáno v létě roku
1844. Tehdy se nejvíce hodilo na církve ve Spojených státech — poselství o blížícím se
soudu tam bylo hlásáno velmi „hlasitě“ a církve ho také nejvíce odmítaly a zažily i prudký
úpadek. Poselství druhého anděla se však v roce 1844 nenaplnilo beze zbytku. Mravní
úpadek církví byl důsledkem toho, že odmítly adventní poselství; úpadek však nebyl úplný.
Když pak dále odmítaly jednotlivé pravdy potřebné pro tuto dobu, klesaly stále hlouběji a
hlouběji. Ani potom se však nedalo jednoznačně tvrdit, že „padl Babylón, který opojil
všecky národy svým smilstvem“. Ještě k tomu nesvedl všechny národy. Snaha přizpůsobit
se světu a lhostejnost k aktuálním pravdám pro naši dobu i nadále přetrvává a získává další
půdu v protestantských církvích ve všech křesťanských zemích. Těchto církví se také týká
obvinění druhého anděla z knihy Zjevení, i když jejich odpadnutí ještě nedosáhlo
vrcholu. {VDV 256.4}
Bible upozorňuje na to, že před příchodem Pána Ježíše bude satan konat „kdejaký mocný
čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo … nepřijali a
nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydá do moci klamu, aby uvěřili
lži.“ 2. Tesalonickým 2,9-11. Teprve až nastane takový stav a až se křesťanské církve plně
spojí se „světem“, bude pád Babylónu úplný. Církve k tomu spějí, ale proroctví z
knihy Zjevení 14,8 se naplní teprve v budoucnosti. {VDV 257.1}
236