Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Zanedlouho byl znovu předveden před koncil. Jeho odvolání soudce neuspokojilo. Ve
své krvežíznivosti, již ještě více podráždila Husova prolitá krev, toužili po dalších obětech.
Jeroným mohl svůj život zachránit jedině tím, že se pravdy vzdá bez jakýchkoli výhrad.
Rozhodl se však, že vyzná svou víru a bude následovat svého bratra spolumučedníka do
plamenů hranice. {VDV 78.2}
Vzal zpět své dřívější odvolání a jako člověk odsouzený k smrti žádal o možnost
obhajoby. Preláti se obávali jeho slov, a proto trvali na tom, aby buď jen potvrdil, nebo
popřel pravdivost obvinění, která proti němu byla vznesena. To se Jeronýmovi zdálo příliš
kruté a nespravedlivé: „Držíte mě zavřeného tři sta čtyřicet dní v té odporně špinavé,
smrduté kobce, kde se mi nedostává téměř ničeho; a teď mě přivádíte sem a odmítáte mě
vyslechnout, a přitom dopřáváte sluchu mým úhlavním nepřátelům… Jestli jste opravdu
moudří a jste-li světlem světa, pak dbejte na to, abyste nehřešili proti spravedlnosti. Pokud
jde o mne, jsem jen slabý smrtelník; můj život má jen nepatrný význam. A napomínám-li
vás, abyste nevynášeli nespravedlivý rozsudek, říkám to spíše ve vašem zájmu než ve
svém.“ (Bonnechose, sv. 2, str. 146.147) {VDV 78.3}
Další mučedník před koncilem
Nakonec jeho žádosti vyhověli. Před svými soudci Jeroným poklekl a modlil se, aby Boží
Duch vedl jeho myšlenky i slova, aby nepromluvil nic, co by neodpovídalo pravdě nebo co
by znevážilo odkaz jeho Mistra. Tak se na jeho osobě naplnilo zaslíbení, které Pán dal
prvním učedníkům: „Budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně… A když vás obžalují,
nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte
mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.“ Matouš 10,18-
20. {VDV 79.1}
Jeronýmova slova vyvolala úžas a obdiv, a to i v řadách jeho nepřátel. Měl už za sebou
celý rok žalářování, kdy těžce strádal tělesně i duševně, kdy neměl možnost číst a pro tmu
vězeňské kobky vůbec nic neviděl. Přesto důkazy, které předložil, měly takovou sílu a
logiku, jako kdyby měl možnost studovat docela v klidu a bez rozptylování. Svým
posluchačům připomněl v dlouhém výčtu svaté muže, kteří byli odsouzeni nespravedlivými
soudci. Téměř v každé generaci se objevují jedinci, kteří se snaží povznést národ a kvůli
tomu se pak stávají terčem hanby a odsuzování. Později se však ukáže, že si zasluhují úctu.
Ostatně i sám Kristus byl odsouzen nespravedlivě jako zlosyn. {VDV 79.2}
Když Jeroným před časem odvolával své názory, souhlasil s rozsudkem odsuzujícím
Husa — prohlásil ho za spravedlivý. Nyní však řekl, že toho lituje a zdůraznil především
nevinu a svatost tohoto mučedníka: „Znal jsem ho od dětství. Byl to znamenitý muž,
spravedlivý a svatý; byl odsouzen přesto, že byl nevinen… Také já jsem hotov zemřít.
Nezaleknu se muk, která mi připravují moji nepřátelé, nezaleknu se falešných svědků, kteří
se jednou budou muset odpovídat za své lži před velkým Bohem, jehož nic nemůže
oklamat.“ (Bonnechose, sv. 2, str. 151) {VDV 79.3}
64