Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Nástroj náboženského útlaku
Protestanté ve Spojených státech kráčejí nyní ve stopách katolíků, když se pro církevní
instituce a zvyky snaží získat podporu státu. Tím ovšem dávají katolicismu prostor k tomu,
aby v protestantské Americe mohl získat moc, kterou v Evropě ztratil. Ještě závažnější je
skutečnost, že toto hnutí má za cíl prosadit všeobecné zachovávání neděle. To je něco, co
pochází z Říma, protože Řím považuje neděli za symbol své autority. Protestantské církve
tak prostupuje duch papežství — duch přizpůsobování se světským zvykům, uctívání
lidských tradic místo Božích přikázání —, který je vede k tomu, aby vyvyšovaly neděli,
stejně jako to kdysi dělala římská církev. {VDV 371.2}
Chceme-li pochopit, jaké prostředky budou použity v zápasu, který brzy vypukne, stačí
se seznámit s prostředky, které k dosažení stejného cíle použil v minulosti Řím. Chceme-li
vědět, jak budou katolíci spolu s protestanty jednat s lidmi, kteří odmítají jejich názory,
povšimněme si, jak postupoval Řím proti zachovávání soboty a proti jejím
obhájcům. {VDV 371.3}
Císařské dekrety, všeobecné koncily a církevní ustanovení podporované světskou mocí
byly stupně, po nichž vystoupil pohanský svátek až na čestné místo v křesťanském světě.
Prvním veřejným opatřením vynucujícím zachovávání neděle byl zákon vydaný roku 321 po
Kristu císařem Konstantinem (viz Dodatek č. 5). Zákon nařizoval, aby obyvatelé měst
odpočívali v „ctihodný den slunce“, dovoloval však venkovanům konat zemědělské práce.
Ačkoli to vlastně byl pohanský svátek, císař jej nařídil poté, co formálně přijal
křesťanství. {VDV 371.4}
Protože se ukázalo, že císařský příkaz není dostatečnou náhradou za Boží autoritu, zasáhl
biskup Eusebius, který se ucházel o přízeň knížat a snažil se zalichotit Konstantinovi.
Vystoupil s názorem, že Kristus přeložil den odpočinku ze soboty na neděli. Jako důkaz pro
nové učení však neuvedl ani jediný text Písma a navíc bezděčně potvrdil nesmyslnost této
doktríny, když prozradil, kdo je ve skutečnosti původcem změny. Prohlásil: „Všechno, co se
mělo konat v sobotu, přenesli jsme na den Páně.“ (Robert Cox, Sabbath Laws and Sabbath
Duties, str. 538) Jakkoli nesmyslné byly argumenty pro zavedení neděle, posloužily přesto k
tomu, že se lidé odvážili znevažovat sobotu. Tak nakonec všichni, kdo usilovali o přízeň
světa, tento populární lidový svátek přijali. {VDV 371.5}
S tím, jak papežství zapouštělo stále pevnější kořeny, se také čím dál více prosazovalo
zachovávání neděle. Po určitou dobu mohli ještě lidé pracovat na polích a nechodit v neděli
do kostela. Za sedmý den i nadále pokládali sobotu. Pomalu a jistě se však prosazovala
změna. Všichni, kdo zastávali církevní úřady, nesměli například v neděli projednávat
soukromé soudní spory. O něco později církev nařídila, že nikdo — příslušník žádného
stavu — nesmí v neděli konat všední práci. Příslušníci svobodného stavu měli být přitom
trestáni peněžitými pokutami, zatímco poddaní ranami holí. Později bylo nařízeno, že bohatí
350