Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Účinněji už nemohl ničit hrůzný systém duchovní a pozemské nadvlády, kterou papež
budoval a pomocí níž ovládal duše a těla miliónů svých poddaných. {VDV 59.2}
Ve službách krále
Král povolal Viklefa, aby hájil práva anglické koruny proti zásahům Říma. Jako
královský velvyslanec strávil dva roky v Nizozemí vyjednáváním s papežovými pověřenci.
Tam se setkal s duchovními z Francie, Itálie a Španělska, měl možnost nahlédnout do
zákulisí a poznat mnoho věcí, které by v Anglii nikdy nepoznal. Naučil se mnohému, co mu
posloužilo při jeho dalším působení. V představitelích papežského dvora poznal pravou
povahu a cíle římské hierarchie. Po návratu do Anglie hlásal své dřívější názory ještě
otevřeněji a horlivěji. Tvrdil také, že hrabivost, pýcha a klam jsou bohové Říma. {VDV
59.3}
V jednom ze svých traktátů napsal o papeži a jeho výběrčích: „Vydírají z naší země
živobytí chudých a z královské pokladny každoročně mnoho tisíc marek za svátosti a
duchovní služby. Je to zlořečený blud svatokupectví; vedou všechny křesťany, aby toto
kacířství schvalovali a pěstovali. Ačkoli naše říše má zajisté velké zásoby zlata a až na
výběrčího vyslaného pyšným papežem z něho nikdo nikdy nevzal, musí se tato hora zlata v
průběhu doby vyčerpat, neboť stále jen odváží peníze z naší země a neposílá za ně nic než
Boží prokletí pro své svatokupectví.“ (John Lewis, Život a utrpení J. Viklefa, str. 37) {VDV
59.4}
Krátce po návratu do Anglie dostal Viklef od krále faru v Lutterworthu. Král ho tím
ujistil, že jeho výroky nevzbudily panovníkovu nelibost. Viklef měl vliv jak u dvora, kde
působil na rozhodování o dalších opatřeních, tak mezi lidem při utváření jejich víry. {VDV
59.5}
Brzy se však na jeho hlavu sneslo hromobití. Papež do Anglie poslal tři buly —
univerzitě, králi a církevním hodnostářům —, v nichž nařizoval, aby byl tento učitel
kacířství neprodleně a rozhodně umlčen (Augustus Neander, Všeobecné dějiny
křesťanského náboženství a církve, díl 6, odd. 2, část 1, odst. 8). Ještě než buly do Anglie
dorazily, předvolali biskupové ve své horlivosti Viklefa, aby ho soudili. K soudu ho
doprovázeli dva z nejmocnějších šlechticů v království. Lidé obklopili soudní budovu, tlačili
se dovnitř, a tak postrašili soudce, kteří jednání na čas odložili a Viklefovi dovolili v pokoji
odejít. Krátce nato zemřel Eduard III., kterého se ke konci jeho života preláti pokoušeli
poštvat proti hlasateli pravdy, a správcem království se stal Viklefův dřívější
ochránce. {VDV 60.1}
Zanedlouho byly doručeny papežské buly, ve kterých se celé Anglii naléhavě
přikazovalo, aby byl kacíř zatčen a uvězněn. Tato opatření naznačovala, že ho čeká hranice.
Zdálo se, že Viklef brzy padne za oběť pomstě Říma. Avšak Pán, který kdysi prohlásil:
„Neboj se, já jsem tvůj štít“ (1. Mojžíšova 15,1), vztáhl opět svou ruku a ochránil svého
47