Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Průrvou v oblacích proniká záře hvězdy, jejíž jas vzrůstá ve tmě až čtyřnásobně. Věrným
to signalizuje radost a naději, přestupníkům Božího zákona přísnost a hněv. Lidé, kteří pro
Ježíše Krista obětovali úplně všechno, budou nyní v bezpečí, jako by byli schováni v úkrytu
Božího paláce. Prošli zkouškou a před světem i před těmi, kdo odmítli pravdu, dosvědčili
svou věrnost Spasiteli, který za ně zemřel. Lidé, kteří zůstali věrní i tváří v tvář smrti, prožijí
podivuhodnou změnu. Znenadání budou zproštěni tyranie lidí podobajících se démonům.
Jejich tváře, ještě před chvílí bledé, vyhublé a plné úzkosti, se nyní rozzáří úžasem a z jejich
úst zazní chvalozpěv: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi
osvědčená. Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci
moří. Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou!“ Žalm 46,1-
3. {VDV 411.2}
Zatímco k nebi se ponese projev důvěry v Boha, mraky ustoupí a objeví se hvězdné nebe,
jehož záře bude v prudkém kontrastu k okolní zlověstně černé obloze. Z otevřených bran
bude zářit sláva nebeského města. Pak se na obloze ukáže ruka třímající dvě kamenné desky
složené na sobě. Prorok prohlásil: „Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude
soudcem.“ Žalm 50,6. Boží spravedlivý zákon byl za dunění hromů a uprostřed ohnivých
plamenů vyhlášen ze Sinaje jako pravidlo života a nyní je lidem představen jako měřítko
soudu. Ruka desky otevře a lidé na nich uvidí přikázání Desatera, zaznamenaná jakoby
ohnivým perem. Slova budou tak zřetelná, že je bude moci přečíst každý. Paměť se oživí, z
lidských myslí se vytratí temné a falešné nauky a všichni obyvatelé světa uvidí deset
krátkých, výstižných a pádných Božích výroků. {VDV 411.3}
Není možné popsat, jaká hrůza a zoufalství dolehne na ty, kteří ignorovali Boží
požadavky. Pán jim dal svůj zákon, na jehož základě mohli posoudit své povahy a poznat
své nedostatky, když ještě měli příležitost k pokání a nápravě. Přízeň světa jim však byla
milejší — a proto nerespektovali požadavky zákona a učili druhé jak je přestupovat. Boží lid
chtěli přinutit ke znevažování soboty. Nyní budou odsouzeni zákonem, kterým pohrdali.
Naprosto jasně pochopí, že se nemají na co vymlouvat. Vybrali si, komu chtějí sloužit a
koho uctívat. „Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu
slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce.“ Malachiáš 3,18. {VDV 411.4}
Nepřátelé Božího zákona, s duchovními v čele, pak nově pochopí, co je pravda a
povinnost. Příliš pozdě však poznají, že sobota čtvrtého přikázání je pečetí živého Boha.
Příliš pozdě poznají pravou podstatu svého falešného dne odpočinku i to, na jak vratkém
základu stavěli. Zjistí, že bojovali proti Bohu. Náboženští učitelé vedli lidi do záhuby,
přestože tvrdili, že je vedou do Božího ráje. Teprve v den konečného účtování bude zřejmé,
jak velkou odpovědnost měli představitelé a duchovní různých církví a jak hrozné následky
přinesla jejich nevěra. Teprve ve věčnosti budeme schopni správně docenit ztrátu jediného
života. Lidé, kterým Pán řekne: „Odejdi ode mne, zlý služebníku!“, čeká hrozný
soud. {VDV 412.1}
390