Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Utichne posměch, lživá ústa zmlknou. Ustane řinčení zbraní a bitevní vřava, zmizí
„každý plášť vyválený v prolité krvi“. Izajáš 9,4. Není slyšet nic než modlitby, pláč a
naříkání. Ti, kteří se ještě před chvílí posmívali, nyní volají: „Přišel veliký den Božího
hněvu; kdo bude moci obstát?“ Bezbožníci prosí, aby je skály a hory pohřbily, aby se
nemuseli setkat s Bohem, kterým pohrdali a kterého odmítli. {VDV 413.3}
Znají ten hlas, který je laskavě a naléhavě tak často volal k pokání. Kolikrát ho slyšeli v
úpěnlivých prosbách přítele, bratra, Vykupitele. Pro ty, kdo odmítli Boží milost, je to hlas
odsouzení, i když je tak dlouho žádal: „Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč
byste měli zemřít?“ Ezechiel 33,11. Jak by si přáli, aby tento hlas nikdy dříve neslyšeli!
Ježíš jako ztělesněná moudrost říká: „Volala jsem, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala,
a nikdo na to nedbal, každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé
domlouvání.“ Přísloví 1,24.25. Jeho hlas v nich vyvolává vzpomínky, které by rádi
vymazali — vzpomenou si na výstrahy, kterými pohrdli, na pozvání, jež odmítli, na
příležitosti, které nevyužili. {VDV 413.4}
Budou mezi nimi lidé, kteří se posmívali Ježíši Kristu v jeho ponížení. Znovu k nim
dolehnou slova, která trpící Spasitel pronesl, když ho velekněz podrobil přísaze: „Uzříte
Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ Matouš
26,64. Nyní ho vidí v jeho slávě a uvidí ho sedět po Boží pravici. {VDV 413.5}
Lidé, kteří se vysmívali jeho tvrzení, že je Boží Syn, nyní úplně oněmí. Bude tu stát
nadutý Herodes, který se posmíval Ježíšovu královskému titulu a přikázal posmívajícím se
vojákům, aby ho korunovali za krále. Budou tu stát vojáci, kteří ho oblékli do rudého pláště,
vložili mu na hlavu trnovou korunu, do ruky mu dali třtinu jako žezlo a s rouháním se mu
klaněli. Muži, kteří týrali Pána života a plivali po něm, se nyní budou odvracet od jeho
pronikavého pohledu a budou se snažit utéct z jeho přítomnosti. Lidé, kteří zatloukali hřeby
do jeho rukou a nohou, voják, který probodl jeho bok, budou nyní hledět na jeho jizvy s
hrůzou a výčitkami. {VDV 413.6}
S hrozivou přesností si nyní kněží a představitelé lidu vzpomenou na to, co se odehrálo
na Golgotě — jak se ďábelsky radovali, potřásali hlavami a volali: „Jiné zachránil, sám sebe
zachránit nemůže. Je král izraelský — ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl na
Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj!“ Matouš 27,42.43. {VDV 414.1}
Živě si vybaví Spasitelovo podobenství o nájemcích vinice, kteří odmítli odevzdat svému
pánu výnos vinice, zbili jeho sluhy a zabili jeho syna. Vzpomenou si také, že sami nad
sebou vynesli rozsudek. Pán vinice „zlé bez milosti zahubí“. V hříchu a trestu oněch
nevěrných mužů poznávají kněží a představitelé lidu své vlastní jednání a své vlastní
spravedlivé odsouzení. Nyní budou volat ve smrtelné úzkosti. Hlasitěji než křik „Ukřižuj
ho! Ukřižuj ho!“, který se nesl ulicemi Jeruzaléma, bude se nyní ozývat zoufalý nářek: „Je
to Boží Syn! Je to pravý Mesiáš!“ Budou chtít utéct z přítomnosti Krále králů, ale jejich
snaha ukrýt se v dutinách země, které vytvořily zuřící živly, vyjde naprázdno. {VDV 414.2}
392