Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
uspokojovalo i jejich pýchu, protože lidské názory a představy kladlo nad Boží slovo. Jeho
učení přijaly tisíce lidí. Zanedlouho Münzer veřejně při bohoslužbách odmítl jakýkoli
společenský pořádek a prohlásil, že poslouchat vrchnost je totéž jako pokoušet se sloužit
současně Bohu i satanu. {VDV 129.1}
Lidem se již téměř podařilo zbavit se papežské nadvlády a rádi by zlikvidovali i světskou
vládu. Münzerovo revoluční učení, podle jeho tvrzení Bohem posvěcené, je svádělo k tomu,
aby odmítli jakýkoli řád a popustili uzdu svým vášním a představám. Následovaly divoké
vzpoury a boje, německá země nasákla krví. {VDV 129.2}
Vnitřní trýzeň, kterou Luther prožíval kdysi v Erfurtu, jej nyní — když viděl, že tyto
výplody fanatismu jsou připisovány reformaci — zasáhla znovu a s ještě větší silou. Papeži
nakloněná šlechta prohlašovala — a mnozí byli ochotni jejímu tvrzení i uvěřit —, že
vzpoury jsou zákonitým důsledkem Lutherova učení. I když toto obvinění bylo zcela
neopodstatněné, reformátora se těžce dotklo. Bylo pro něj neúnosné, že věc pravdy zneuctili
tím, že ji srovnávali s nejhrubším fanatismem. Na druhé straně také vůdcové vzpoury
nenáviděli Luthera, protože nejen odmítl jejich učení a domnělý nárok na božskou inspiraci,
ale navíc je označil za povstalce proti státní správě. Na oplátku ho nařkli, že je sprostý lhář.
Zdálo se, že vyvolal proti sobě nepřátelství šlechty i lidu. {VDV 129.3}
Katolíci jásali a těšili se, že reformace vezme rychlý konec. Obviňovali Luthera z bludů,
které se ve skutečnosti sám snažil vymýtit. Skupině fanatiků, kteří lživě tvrdili, že se s nimi
jedná velmi nespravedlivě, se podařilo získat sympatie značného množství lidí a — jak se
tak často stává v případě lidí, kteří se dostanou na scestí — pokládali je za mučedníky. Lidé,
kteří se všemožně stavěli proti reformaci, byli litováni a oslavováni jako oběti krutosti a
útlaku. Byla to práce satana, vyvolaná stejným duchem vzpoury, který se poprvé projevil v
nebi. {VDV 129.4}
Satan se soustavně snaží klamat lidi a vést je k tomu, aby hřích nazývali spravedlností a
spravedlnost hříchem. A jak se mu dílo daří! Jak často jsou věrní Boží služebníci kritizováni
a hanobeni, protože odvážně stojí za pravdou. Zatímco lidé, kteří vykonávají satanovo dílo,
jsou oslavováni a chváleni a dokonce pokládáni za mučedníky, ti, kdo si zaslouží úctu a
podporu za svou věrnost Bohu, se stávají terčem podezírání a nedůvěry. {VDV 130.1}
Napodobeniny svatosti — nepravé, předstírané posvěcení — stále matou lidi. V různých
podobách se projevuje stále stejný duch jako v době Luthera, který odvádí mysl lidí od
Písma svatého a svádí je, aby se řídili vlastními pocity a dojmy — místo toho, aby
poslouchali Boží zákon. Je to jeden z nejúspěšnějších nástrojů, jimiž satan hanobí čistotu a
pravdu. {VDV 130.2}
Luther neohroženě vzdoroval útokům, jež byly vedeny proti evangeliu; Boží slovo se
přitom osvědčilo jako účinná zbraň. Za pomoci tohoto slova Luther vzdoroval papežově
113