Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
naštěstí dověděl o záměrech mnichů, by nikdy nepřipustil, aby jeho syn vedl zahálčivý a
nesmyslný mnišský život. Pochopil, že je ohrožena jeho budoucí prospěšnost, a nařídil mu,
aby se okamžitě vrátil domů. {VDV 117.1}
Syn uposlechl, ale v rodném údolí se nemohl cítit trvale spokojený. Po čase proto odešel
do Basileje, kde pokračoval ve studiu. Tam také Zwingli poprvé slyšel evangelium o
nezasloužené Boží milosti. Učitel klasických jazyků Wittenbach se při studiu řečtiny a
hebrejštiny dostal také k Písmu svatému a své žáky seznámil s jeho obsahem. Přitom
prohlašoval, že existuje pravda starší a mnohem hodnotnější než nauky, kterým učí
teologové a filozofové. Je to stará pravda o tom, že smrt Ježíše Krista je pro hříšníka
jediným výkupným. Pro Zwingliho to byly první paprsky světla, které předchází
úsvit. {VDV 117.2}
Počátky působení
Zanedlouho byl Zwingli z Basileje povolán, aby nastoupil svou životní dráhu. Jeho
prvním působištěm byla farnost v Alpách, nepříliš vzdálená od jeho rodného údolí. Když
byl ustanoven za kněze, jak napsal jeden z jeho pozdějších spolupracovníků, „věnoval se
celou svou duší studiu Boží pravdy, protože si uvědomoval, kolik toho musí znát člověk,
kterému bylo svěřeno Kristovo stádce.“ (Wylie, díl 8, kap. 5) Čím více zkoumal Písmo, tím
jasněji poznával rozdíl mezi jeho pravdami a bludy Říma. Podřídil se Bibli jako Božímu
slovu, jedinému, dostatečnému a neomylnému pravidlu. Poznal, že Písmo musí vykládat
samo sebe. Neopovážil se proto vysvětlovat Písmo tak, aby to podpíralo předem
vykonstruované učení. Považoval za svou povinnost poznat jeho původní a zřejmý smysl.
Snažil se využít všechno, co mu mohlo pomoci plně a přesně poznat jeho pravý význam,
prosil o pomoc Ducha svatého, který — jak Pán Ježíš slíbil — zjeví pravdu všem, kdo ji
hledají upřímně a s modlitbou. {VDV 117.3}
Zwingli prohlásil: „Písmo pochází od Boha, ne od člověka, a sám Bůh, který osvěcuje, ti
umožní pochopit, že pochází od něj. Boží slovo … nemůže selhat; je jasné, samo učí, samo
se vykládá, osvěcuje duši spásou a milostí, utěšuje ji v Bohu, pokořuje ji, takže se sama
ztrácí, až propadá, aby přijala Boha.“ Pravdu těchto slov dokázal Zwingli vlastním životem.
O tom, co v té době prožíval, později napsal: „Když … jsem se začal plně věnovat Písmu
svatému, tu mne filozofie a teologie stále naváděly, abych se s nimi přel. Nakonec jsem
dospěl k závěru: Musíš se oprostit od všech lží a poznat, jaký je Bůh, a to na základě jeho
vlastního slova. Pak jsem začal prosit Boha o jeho světlo a postupně jsem Písmo chápal stále
jasněji.“ (Wylie, díl 8, kap. 6) {VDV 117.4}
Učení, které Zwingli hlásal, nepřevzal od Luthera. Bylo to učení Kristovo. Švýcarský
reformátor k tomu poznamenal: „Káže-li Luther Krista, činí to, co činím já. Přivedl ke
Kristu více lidí, než jsem jich přivedl já. To ale není důležité. Neponesu jméno nikoho
jiného než Ježíše Krista, jsem jeho vojákem a on je můj jediný vůdce. Nikdy jsem Lutherovi
nenapsal jediné slovo a Luther nenapsal mně. A proč? … Aby se ukázalo, jak je Boží Duch
102