Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
zesnuli v pokoji a jistotě — i když světili neděli. Jestliže měli pravdu, máme ji i my.
Zachováváním soboty bychom se odlišili od světa a neměli bychom pak na něj vliv. Co
zmůže malá skupinka lidí, kteří světí sedmý den týdne — sobotu, proti celému světu, který
zachovává neděli?“ Podobnými argumenty se kdysi pokoušeli Židé ospravedlnit své
odmítnutí Ježíše Krista. Bůh přijímal jejich otce na základě přinášených obětí, proč by jejich
děti nemohly dosáhnout spasení stejným způsobem? Podobně v době Luthera namítali
stoupenci papežství, že praví křesťané zesnuli v katolické víře, a proto katolické náboženství
stačí ke spasení. Takové argumenty jsou ovšem účinnou překážkou jakéhokoli pokroku v
náboženských otázkách. {VDV 297.2}
Mnozí namítali, že zachovávání neděle patří mezi zavedené křesťanské nauky, rozšířenou
a po mnoho staletí udržovanou tradici církve. Proti této námitce stojí však argument, že
zachovávání soboty je mnohem starší a rozšířenější — je stejně staré jako svět sám.
Potvrdili je andělé i samotný Bůh. Když byly položeny základy země, když jitřní hvězdy
společně plesaly a všichni Boží synové propukli v hlahol, tehdy byl položen základ soboty
(Jób 38,6.7; 1. Mojžíšova 2,1-3). Toto zřízení od nás právem vyžaduje úctu. Nezavedla je
lidská autorita, nevychází z lidských tradic; ustanovil je „Věkovitý“ — nařídil je svým
věčným slovem. {VDV 297.3}
Když se lidé začali zajímat o obnovu sobotního odpočinku, oblíbení kazatelé převraceli
Boží slovo a vykládali je tak, aby zvídavé zájemce co nejvíce uchlácholili. Ti, kdo sami
nestudovali Písmo, se spokojili s názory, které odpovídaly jejich přáním; mnozí se snažili
pravdu překonat sofistikou, názory a tradicemi otců a autoritou církve. Její obhájci naproti
tomu používali k doložení platnosti čtvrtého přikázání jen Bibli. Skromní lidé, vyzbrojeni
pouze slovem pravdy, odolávali útokům vzdělanců. Ti byli zlostí bez sebe a nestačili se
divit, když zjistili, že proti prostým a přímým důkazům lidí, kteří se vyznají spíše v Písmu
než v intelektuálních kličkách, jsou se svou výřečností v koncích. {VDV 297.4}
Protože neměli důkazy z Bible, lpěli mnozí na svých argumentech s velkou zarputilostí;
jako by zapomněli, že stejné argumenty použili kdysi jiní odpůrci proti Kristu a jeho
apoštolům: „Proč nauku o sobotě nepřijali naši velikáni? Jen málo lidí věří tomu, čemu
věříte vy. Není přece možné, abyste vy měli pravdu a všichni učenci světa aby se
mýlili.“ {VDV 297.5}
Všechny podobné argumenty vyvrací Písmo a poznání, jak Pán jednal ve všech dobách se
svým lidem. Bůh působí prostřednictvím lidí, kteří slyší jeho hlas, jsou poslušní a — pokud
je to třeba — dokáží říkat i nepříjemné pravdy a nebojí se vytknout všeobecně rozšířené
hříchy. Bůh málokdy vybírá učené a vysoce postavené muže za vůdce reformních hnutí,
protože tito lidé věří svým vyznáním, teoriím a teologickým systémům, a necítí potřebu učit
se od Boha. Pouze ti, kdo jsou osobně spojeni se Zdrojem moudrosti, mohou pochopit a
vykládat Písmo. Někdy Bůh povolává k hlásání pravdy muže s nízkým školním vzděláním
ne snad proto, že jsou nevzdělaní, ale proto, že nejsou ješitní a domýšliví, a dají se Bohem
278