Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
milost, kterou si chtěl zasloužit modlitbami a posty, almužnami či odříkáním, je dar, „který
si nelze koupit ani zasloužit“. {VDV 172.3}
John Wesley
Když plně přijal Krista skrze víru, zatoužil celou svou bytostí šířit evangelium o Boží
milosti. „Celý svět chápu jako svou farnost,“ prohlásil, „ať jsem v kterékoli části světa,
pokládám za vhodné a správné — chápu to jako svoji svatou povinnost — hlásat všem, kdo
jsou ochotni poslouchat, radostnou zvěst o spasení.“ (Whitehead, Život kazatele Johna
Wesleyho, str. 74) {VDV 172.4}
Žil dále přísným, odříkavým životem — nyní to už ale nedělal proto, aby si něco
zasloužil, ale byl to důsledek jeho víry. Nebyla to podmínka, ale ovoce svatosti. Boží milost
v Kristu je základem křesťanské naděje a tato milost vede k poslušnosti. Wesley zasvětil
svůj život hlásání toho, co poznal: pravdu o ospravedlnění z víry v očisťující krev Pána
Ježíše, pravdu o proměňující moci Ducha svatého v lidském srdci, která přináší v životě
člověka ovoce a vede jej, aby se řídil příkladem Ježíše Krista. {VDV 172.5}
Whitefield a Wesleyové byli na své dílo připraveni tím, že po dlouhou dobu žili v
přesvědčení o své ztracenosti a o tom, jak je jejich stav beznadějný. Aby zvládli těžkosti a
vyrovnali se s nimi jako dobří „bojovníci“ Ježíše Krista, museli projít bolestnými zkouškami
opovržení, výsměchu a perzekuce jak na univerzitě, tak ve své kazatelské práci. Mnozí
spolužáci na univerzitě skupinu kolem Wesleyů nazývali opovržlivě „metodisté“, tedy
jménem, které je dnes v jedné z největších náboženských denominací v Anglii a Americe
vyslovováno s úctou. {VDV 172.6}
Jako členové anglikánské církve lpěli na tradičních bohoslužebných formách, Boží slovo
jim však postupně odhalilo lepší principy. Duch svatý je vedl, aby kázali ukřižovaného
Krista, a jejich snahu provázela Boží moc. Tisíce lidí tak přivedli k poznání pravdy a
opravdovému obrácení. Tyto ovce bylo ovšem také třeba chránit před dravými vlky, a
přestože Wesley neměl v úmyslu založit novou denominaci, zorganizoval je do útvaru s
názvem Jednota metodistů. {VDV 173.1}
Tito kazatelé naráželi na nejrůznější nepřátelské projevy ze strany státní církve, a snad
právě díky tomu se reforma začala projevovat i v samotné anglikánské církvi. Je zřejmé, že
pokud by reformační hnutí vzniklo zcela mimo církev, neproniklo by tam, kde ho bylo tolik
potřeba. Protože tito reformátoři byli členy církve a jako kazatelé působili přímo v jejích
řadách, našla si pravda cestu i tam, kde by jinak zůstaly zavřené „dveře“. Také někteří další
duchovní se probrali z mravní otupělosti a začali usilovně kázat ve svých farnostech. Sbory,
které ustrnuly ve formalismu, se tak znovu probudily k životu. {VDV 173.2}
V době bratří Wesleyů, podobně jako v každém jiném období církve, vykonali lidé s
různými dary dílo, ke kterému je Bůh povolal. Neshodovali se v každém bodu učení,
všechny však vedl Boží Duch a spojoval je cíl získávat lidi pro Krista. Tak se v určité době
154