Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
posvěceni, a přitom stále přestupují Boží zákon. „Kdo říká: Poznal jsem ho a jeho přikázání
nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm
láska Boží dosáhla svého cíle.“ 1. Janův 2,4.5. To je zkušební kámen každého vyznání.
Nemůžeme pokládat za posvěceného někoho, kdo neobstojí při posuzování jediným Božím
měřítkem svatosti na nebi i na zemi. Jestliže lidé neuznávají závažnost mravního zákona,
podceňují a zlehčují Boží přikázání; jestliže přestupují byť i nejmenší z těch přikázání a učí
tomu ostatní, Bůh je nepřijímá, a my z toho poznáme, že jejich tvrzení není pravdivé. {VDV
309.2}
Jestliže někdo o sobě tvrdí, že je bez hříchu, už to je důkaz, že je od svatosti na hony
daleko. Vůbec nechápe nekonečnou Boží čistotu a svatost, ani to, jaký je člověk, který
odpovídá vzoru Boží povahy. Nechápe čistotu a vznešenost lásky Pána Ježíše a zhoubnost a
špatnost hříchu, proto může sám sebe pokládat za svatého. Čím více je vzdálen od Krista a
čím nesprávnější má představy o Boží povaze a požadavcích, tím spravedlivější si
připadá. {VDV 309.3}
Posvěcení, o němž mluví Písmo, zahrnuje celého člověka — ducha, duši i tělo. Apoštol
Pavel se modlil za Tesalonické: „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho
ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ 1.
Tesalonickým 5,23. Jindy napsal: „Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami
sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť.“ Římanům 12,1. V době starého Izraele
byla každá oběť přinášená Bohu pečlivě prohlédnuta. Pokud byla na přinášeném zvířeti
odhalena nějaká vada, bylo zvíře odmítnuto, protože Bůh přikázal, že oběti musí být „bez
vady“. Proto Pán i křesťanům přikazuje, aby „přinášeli svá těla jako živou, svatou, Bohu
milou oběť“. Má-li být tato oběť přijatelná, musí všechny své síly uchovávat v nejlepším
stavu. Všechno, co oslabuje tělesné nebo duševní síly, zneschopňuje člověka pro službu
Stvořiteli. Může mít Bůh radost, jestliže mu nenabízíme to nejlepší, čeho jsme schopni?
Ježíš prohlásil: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem.“ Matouš 22,37. Lidé,
kteří milují Boha celým srdcem, budou mu chtít svým životem co nejlépe sloužit a budou
také co nejvíce usilovat o to, aby žili v souladu se zákony, které rozvíjejí jejich schopnost
plnit Boží vůli. Nebudou hovět svým choutkám a vášním, protože tím oslabují a poskvrňují
oběť, kterou přinášejí svému nebeskému Otci. {VDV 309.4}
Duchovní čistota a posvěcení
Apoštol Petr píše: „Zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši.“ 1. Petrův
2,11. Každé uspokojování hříšných tužeb vede k otupení duchovních sil a k oslabení
duchovní a duševní vnímavosti a Boží slovo nebo Boží Duch tak nemohou působit na srdce
v plné šíři. Apoštol Pavel napsal věřícím v Korintu: „Očisťme se od každé poskvrny těla i
ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.“ 2. Korintským 7,1. A nesme plody
Ducha, jimiž jsou „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a
sebeovládání“. Galatským 5,22.23. {VDV 310.1}
289