Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
obstojí přede všemi pekelnými mocnostmi, zatímco všechna lidská domýšlivost, která se
proti němu postaví, padne před tváří Boží. {VDV 137.1}
Z toho důvodu odmítáme jho, jež se na nás vkládá… Současně očekáváme, že Jeho
císařská Milost se k nám zachová jako křesťanský vládce, který miluje Boha nade vše.
Prohlašujeme, že jsme připraveni být jemu i vám, milostiví páni, poslušni a odevzdáni, jak
je naší pravou a zákonnou povinností.“ (D’Aubigné, sv. 13, kap. 6) {VDV 137.2}
Protest zapůsobil na sněm hlubokým dojmem. Členové sněmu se nestačili divit
troufalosti protestujících a zmocnily se jich obavy. Budoucnost se jim jevila jako bouřlivá a
značně nejistá. Zdálo se, že rozkol, nesváry a krveprolévání nelze odvrátit. Ovšem stoupenci
reformace — přesvědčeni o tom, že jejich věc je spravedlivá — spoléhali na Všemohoucího
a byli „plni odvahy a odhodlání“. {VDV 137.3}
„Zásady obsažené v tomto proslulém protestu … jsou nejvlastnější podstatou
protestantismu. Tento protest se staví proti dvojímu zneužívání moci ve věcech víry: Prvním
je zasahování státních úřadů do náboženských otázek, druhým pak samozvaná moc církve.
Protestantismus naproti tomu klade právo svědomí nad moc úřadů a autoritu Božího slova
nad moc církve. Především odmítá světskou moc v duchovních věcech a odvolává se na
slova apoštolů: ‚Lépe je poslouchat Boha než lidi.‘ Nad korunu Karla V. vyvýšil korunu
Ježíše Krista. Šel však ještě dále: Vyhlásil zásadu, že všechno lidské učení má být podřízeno
Božímu slovu.“ (D’Aubigné, sv. 13, kap. 6) Kromě toho vyhlásili protestující své právo
svobodně formulovat své vyznání víry. Budou nejen věřit Božímu slovu a poslouchat je, ale
i učit to, co Boží slovo říká, a neuznávají právo kněží nebo úřadu proti tomu zasahovat.
Špýrský protest je slavnostním vystoupením proti náboženskému útlaku s požadavkem na
právo všech lidí uctívat Boha podle vlastního svědomí. {VDV 137.4}
Protest byl veřejně vyhlášen. Vepsal se do paměti tisíců lidí a zaznamenaly ho „nebeské
knihy“, odkud ho nemůže nikdo vymazat. Celé evangelické Německo přijalo protest jako
vyjádření své víry. Mezi lidmi byl pak všeobecně považován za příslib nové a lepší doby.
Jeden ze šlechticů řekl na adresu špýrských protestantů: „Kéž Všemohoucí, který vám dal
milost vyznat se tak důrazně, svobodně a neohroženě, vás zachová v této křesťanské
pevnosti až po věčnost.“ (D’Aubigné, sv. 13, kap. 6) {VDV 137.5}
Kdyby si reformace po dosažení prvního úspěchu dovolila vyčkávat, až získá přízeň
„světa“, zpronevěřila by se Bohu i sobě, a tím by si připravila vlastní zkázu. To, co tehdy
prožili reformátoři, je poučením pro všechny následující věky. Satan působí proti Bohu i
proti Božímu slovu stále stejným způsobem. Stejně jako v šestnáctém století staví se i dnes
proti tomu, aby se Písmo stalo měřítkem života. V naší době lidé odešli daleko od jeho učení
a příkazů, a je třeba, aby se vrátili k vlastnímu základu protestantismu — k Bibli jako k
jedinému pravidlu víry a života. Satan stále působí všemi svými prostředky, aby omezil
náboženskou svobodu. Antikristovská mocnost, proti které vystoupili protestanté ve Špýru,
se nyní pokouší s obnovenou silou znovu získat ztracenou vládu. Stejně neochvějná věrnost
121