Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
15. Kapitola — Francouzská revoluce
V šestnáctém století se reformace nabízející lidem Bibli šířila po celé Evropě. Zatímco v
některých zemích lidé Bibli vítali, jako by to byl posel z nebes, jinde se papežská moc
postarala o to, aby její rozšíření a vliv byl co nejmenší. A byla i země, kde se Bible sice
mohla rozšířit, převládající „temnota“ však nedovolila, aby lidé její poselství pochopili. Celá
staletí zde pravda sváděla boj s bludem, až nakonec zlo převládlo a pravda musela ustoupit.
„Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo.“ Jan
3,19. Tento národ musel sklidit plody toho, pro co se sám rozhodl; pohrdl darem Boží
milosti a Duch svatý mu přestal klást omezení. Zlo mohlo dozrát a celý svět sledoval, jaké
ovoce to přináší, když lidé odmítnou „světlo“. {VDV 178.1}
Boj proti Bibli, který probíhal ve Francii po několik staletí, vyvrcholil v hrůzách
revoluce, jež byla zákonitým důsledkem tažení Říma proti Bibli (viz Dodatek č. 22). Je to
nejpřesvědčivější ukázka důsledků papežské politiky, jakou kdy svět viděl; ukázka toho,
kam vedlo po více než tisíc let učení římské církve. {VDV 178.2}
Bibličtí proroci předpověděli, že v době papežské nadvlády bude Písmo potlačováno.
Apoštol Jan v knize Zjevení také ukazuje strašné následky, které zvláště ve Francii přinese
vláda „muže hříchu“. {VDV 178.3}
Dva svědkové
Boží anděl prohlásil: „Budou pustošit svaté město po dvaačtyřicet měsíců. A povolám
své dva svědky, oblečeni v smuteční šat budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní… Až
ukončí své svědectví, vynoří se z propasti dravá šelma, svede s nimi bitvu, přemůže je a
usmrtí. Jejich těla zůstanou ležet na náměstí toho velikého města, které se obrazně nazývá
Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán… Obyvatelé země budou z toho mít
radost, budou jásat a navzájem si posílat dary, protože tito dva proroci jim nedopřáli klidu.
Ale po třech a půl dnech vstoupil do nich duch života přicházející od Boha, postavili se na
nohy a hrůza padla na ty, kdo to viděli.“ Zjevení 11,2-11. {VDV 178.4}
Období, o kterých se zde mluví — „dvaačtyřicet měsíců“ a „tisíc dvě stě šedesát dnů“ —,
jsou totožná a představují dobu, po kterou Řím utlačoval Kristovu církev. Papežská
nadvláda, trvající 1 260 let, začala v roce 538 a skončila v roce 1798. V tomto roce vstoupila
francouzská armáda do Říma a zajala papeže, který potom zemřel ve vyhnanství. I když
nedlouho poté byl zvolen nový papež, nedokázalo už papežství nikdy plně obnovit svou
dřívější moc. {VDV 178.5}
Pronásledování církve netrvalo celých 1 260 let; Bůh z milosrdenství ke svému lidu
zkrátil dobu jeho krutých zkoušek. Když předpovídal „velkou tíseň“, která přijde na církev,
Spasitel řekl: „Kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli
160