Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
neobjevily příznaky Božího hněvu, jejich strach se rozplynul a oni znovu vyrukovali se
svými pošklebky. Mnozí z těch, kdo věřili v brzký Ježíšův příchod, se nyní zřekli své víry.
Ti, kteří překypovali jistotou, by se zase se svou raněnou pýchou nejraději schovali před
světem. Stejně jako Jonáš si stěžovali na Boha a v této chvíli by raději volili smrt než život.
Lidé, kteří svou víru zakládali na názoru druhých, a nikoli na Božím slovu, nyní opět
ochotně měnili své názory. Posměvači získali na svou stranu slabé a zbabělé, všichni se pak
shodli, že není třeba se čehokoli obávat a není ani co očekávat. Doba minula, Pán nepřišel a
svět půjde dál svou cestou po tisíce let. {VDV 265.4}
Opravdoví, upřímní věřící se vzdali všeho pro Krista a prožívali jeho blízkost jako nikdy
dříve. Věřili, že světu předali poslední varování. Protože očekávali, že brzy budou žít v
přítomnosti svého nebeského Pána a jeho andělů, přerušili do značné míry styk se všemi,
kdo poselství nepřijali. Toužebně se modlili: „Přijď, Pane Ježíši, přijď brzy!“ Ježíš však
nepřišel. Vzít nyní na sebe znovu břemeno životních starostí a těžkostí, a k tomu ještě snášet
narážky a posměch nevěřících, to pro ně bylo strašnou zkouškou víry a trpělivosti. {VDV
265.5}
Jejich zklamání však nebylo tak velké jako zklamání učedníků v době prvního příchodu
Ježíše Krista. Když Ježíš vjížděl vítězoslavně do Jeruzaléma, jeho následovníci věřili, že se
chystá nastoupit na Davidův trůn a že osvobodí Izrael od utlačovatelů. S velkými nadějemi a
s radostným očekáváním se navzájem předháněli v prokazování úcty svému Králi. Mnozí
před něj kladli své pláště a koberce, cestu mu vystlali palmovými ratolestmi. V nadšení a
radosti svorně provolávali: „Hosana Synu Davidovu!“ Když farizeové, zneklidnění a
podráždění těmito výkřiky radosti, chtěli po Pánu Ježíši, aby své učedníky pokáral, Kristus
jim odpověděl: „Budou-li oni mlčet, bude volat kamení!“ Lukáš 19,40. Proroctví se muselo
vyplnit. Přestože učedníci plnili Boží vůli, museli prožít trpké zklamání. Jen o několik dnů
později se stali očitými svědky Kristovy mučednické smrti. Pak ho uložili do hrobu. Jejich
očekávání se ani v nejmenším nesplnila. Jejich naděje zemřely s Ježíšem Kristem. Teprve
když jejich Pán vítězně vstal z hrobu, pochopili, že proroctví všechno předpověděla a „že
Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých“ Skutky 17,3. {VDV 266.1}
Pět set let předtím Pán prostřednictvím proroka Zachariáše prohlásil: „Rozjásej se,
siónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král,
spravedlivý a spásu nesoucí, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“ Zacharjáš
9,9. Kdyby učedníci pochopili, že se Pán Ježíš ubírá k soudu a smrti, nebyli by schopni toto
proroctví naplnit. {VDV 266.2}
Podobně také Miller a jeho spolupracovníci splnili proroctví a šířili poselství, které se
měl podle Písma svět dozvědět. Nikdy by tento úkol nesplnili, kdyby porozuměli
proroctvím, která předvídala jejich zklamání. Zvěstovali by jiné poselství, které má být
hlásáno až před příchodem Pána všem národům. Poselství prvního a druhého anděla byla
kázána v pravý čas a své poslání splnila. {VDV 266.3}
247