Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
vysvětlení neslyšel. Výrok: „Nikdo nezná den ani hodinu“ opakovali dále otevření
posměvači, ale i domnělí Kristovi služebníci. Když se lidé probudili a začali se ptát na cestu
k záchraně, postavili se představitelé církví mezi ně a pravdu a pokoušeli se uklidnit jejich
obavy nesprávným výkladem Božího slova. Nevěrní „strážní“ se tak připojili k největšímu
podvodníkovi a volali: „Klid, pokoj“, když Bůh nemluví o pokoji. Tak jako farizeové v
době Pána Ježíše i nyní mnozí odmítali vejít do nebeského království a bránili jiným, kteří
tam vejít chtěli. Bůh bude brát tyto lidi k odpovědnosti za ty, kteří zahynou. {VDV 246.2}
Jako první obvykle přijali poselství ti nejpokornější a nejvíce odevzdaní Bohu. Lidé, kteří
zkoumali Bibli, museli nutně poznat, že obecné názory na proroctví odporují Písmu a že
lidem, kteří nepodléhají vlivu duchovenstva a sami zkoumají Boží slovo, stačí, aby
porovnali adventní poselství s Písmem, a poznají, že pochází od Boha. {VDV 246.3}
Mnohé pronásledovali jejich nevěřící bratři. Aby neztratili postavení ve sboru, nechávali
si někteří lidé své přesvědčení pro sebe. Jiní ovšem cítili, že jim věrnost Bohu nedovoluje,
aby tajili pravdu, kterou jim Bůh svěřil. Mnozí tak byli z církví vyloučeni jen proto, že
přiznali svou víru v druhý Kristův příchod. Ti, kteří prošli takovou zkouškou víry, dokázali
ocenit slova proroka: „Říkávají vaši bratři, kteří vás nenávidí, kteří vás vypovídají pro mé
jméno: ‚Ať se Hospodin oslaví, ať vidíme vaši radost!‘ Ale budou zahanbeni.“ Izajáš
66,5. {VDV 246.4}
Andělé s hlubokým zájmem sledovali, jaký výsledek přinese šíření varovného poselství.
Když církve všeobecně poselství odmítaly, andělé se smutně odvraceli. Mnozí lidé však
neměli příležitost projevit svůj postoj k adventnímu poselství; mnohé svedli jejich manželé,
manželky, rodiče nebo děti, aby uvěřili, že už poslouchat takové kacířství, jakému učí
adventisté, je hřích. Andělé dostali příkaz, aby takové jedince věrně sledovali, mělo je ozářit
ještě další světlo od Božího trůnu. {VDV 246.5}
Lidé, kteří poselství přijali, toužebně očekávali příchod svého Spasitele. Doba, kdy se s
ním podle očekávání měli setkat, byla na dosah. Určený čas vyhlíželi se slavnostním klidem.
Setrvávali ve společenství s Bohem, žili předzvěstí pokoje, který na ně čeká v nádherné
budoucnosti. Nikdo z těch, kdo prožil tuto naději a víru, nezapomene na nádherné chvíle
čekání. Už několik týdnů před stanoveným časem dala většina věřících stranou veškeré
pozemské záležitosti. Upřímní věřící pečlivě zkoumali každou myšlenku a každý pocit, jako
by leželi na smrtelné posteli a měli v několika málo hodinách naposledy zavřít oči. Všichni
si uvědomovali potřebu vnitřní jistoty, že jsou připraveni setkat se s Pánem Ježíšem. Za bílý
šat považovali čistotu duše, povahu očištěnou od hříchu krví Ježíše Krista. Kéž by Boží lid
projevoval stejnou upřímnost a opravdovou víru i dnes. Kdyby žil v pokoře před Pánem a
vysílal své prosby k „trůnu milosti“, měl by nyní mnohem bohatší zkušenosti, než má. Boží
lid se málo modlí, málo si uvědomuje své hříchy a projevuje nedostatek živé víry. Proto
mnozí přijímají tak málo milosti, kterou tak štědře nabízí náš Vykupitel. {VDV 247.1}
226