Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
mnišských řádů, doprovázeni čtyřmi úředníky. „Máš smrt na jazyku,“ říkali mu, „uznej své
chyby a odvolej před námi vše, čím jsi nás urazil.“ Viklef je v klidu vyslechl, pak vyzval
svého opatrovníka, aby ho v lůžku nadzvedl, upřeně pohlédl mnichům do očí a pevným a
silným hlasem, před nímž se tak často třásli, prohlásil: „Já nezemřu, ale budu žít a znovu
budu ukazovat zlořády mnichů.“ (D’Aubigné, sv. 17, kap. 7) Mniši v úžasu zalapali po
dechu a celí vyděšení se rychle obrátili k odchodu. {VDV 62.1}
Viklefova slova se splnila. Zůstal naživu, aby do rukou svých krajanů mohl vložit
nejmocnější zbraň proti Římu — Bibli, Boží nástroj k osvobození, osvícení a obnově
lidstva. Musel překonat mnoho překážek, aby dílo mohlo být dokončeno. Nemocný Viklef
věděl, že mu na práci zbývá jen několik málo let; uvědomoval si také, jakému odporu musí
čelit. Povzbuzovala ho však zaslíbení obsažená v Božím slovu. Bez obav pokračoval ve
svém díle. Když byl na vrcholu svých duševních sil, když měl nejvíce zkušeností, Boží
prozřetelnost ho zázračně zachovala a připravila pro největší úkol. Zatímco se křesťanský
svět zmítal v neklidu, Viklef — aniž by se okolními zmatky nechal vyrušit — se na své faře
v Lutterworthu věnoval svému milovanému dílu. {VDV 62.2}
Po čase tak spatřil světlo světa první anglický překlad Bible. Boží slovo bylo
zpřístupněno všem Angličanům. Teď se už Viklef nebál žaláře ani hranice. Vložil lidem do
rukou „světlo“, které už nezhasne. Dal svým krajanům Bibli, což pro zlomení pout
nevědomosti a hříchu i pro osvobození a povznesení jeho vlasti mělo větší význam než ta
nejskvělejší vítězství na válečných polích. {VDV 62.3}
Protože v té době ještě neexistoval knihtisk, mohla se Bible rozmnožovat jen pomalým a
únavným opisováním. O Bibli byl mimořádný zájem, takže i když se mnozí ochotně dali do
opisování, poptávku nebylo možné takřka uspokojit. Někteří zámožnější zákazníci chtěli
celou Bibli, jiní kupovali pouze její části. V mnoha případech se spojilo několik rodin a
koupili si společně jeden opis. Tak se Viklefova Bible záhy rozšířila mezi široké vrstvy
zájemců. {VDV 62.4}
Dovolávání se lidského rozumu způsobilo, že se lidé přestali trpně podřizovat papežským
dogmatům. Viklef šířil základní učení protestantismu — spasení skrze víru v Ježíše Krista a
neomylnost Písma. Kazatelé, které vysílal, rozšiřovali Bibli spolu s Viklefovými spisy, a to
s takovým úspěchem, že novou víru přijala téměř polovina obyvatel Anglie. {VDV 62.5}
Šíření Bible vyvolalo zděšení církevních úřadů. Nyní museli čelit mocnějšímu vlivu, než
jaký měl Viklef — činiteli, proti němuž jim jejich zbraně nebyly nic platné. V té době
neměla Anglie zákon, který by šíření Bible zakazoval. A ani nebyl potřebný, když dosud
Bible v angličtině neexistovala. Později byly takové zákony vydány a přísně se střežilo
jejich dodržování. Nyní se však Boží slovo mohlo šířit, a to i přes odpor
duchovenstva. {VDV 62.6}
49