Okamziky Pravdy
Misterija povijesti nije potpuno tamna, jer je to veo koji samo djelomično prikriva kreativnu aktivnost, duhovne sile i djelovanje duhovnih zakona. Uobičajeno je reći da je krv mučenika sjeme Crkve, a ipak, ono što mi tvrdimo je jednostavno da pojedinačni akti duhovnih odluka daju društveni plod... Za velike kulturne promjene i povijesne revolucije koje odlučuju sudbinu naroda ili karakter doba kumulativan je rezultat niza duhovnih odluka... vjere i uvida, ili odbijanja i sljepoće pojedinaca. Nitko ne može uperiti prst na ultimativan duhovni čin koji poremeti ravnotežu i čini da vanjski poredak društva poprimi novi oblik...
Misterija povijesti nije potpuno tamna, jer je to veo koji samo djelomično prikriva kreativnu aktivnost, duhovne sile i djelovanje duhovnih zakona. Uobičajeno je reći da je krv mučenika sjeme Crkve, a ipak, ono što mi tvrdimo je jednostavno da pojedinačni akti duhovnih odluka daju društveni plod... Za velike kulturne promjene i povijesne revolucije koje odlučuju sudbinu naroda ili karakter doba kumulativan je rezultat niza duhovnih odluka... vjere i uvida, ili odbijanja i sljepoće pojedinaca. Nitko ne može uperiti prst na ultimativan duhovni čin koji poremeti ravnotežu i čini da vanjski poredak društva poprimi novi oblik...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Okamžiky <strong>Pravdy</strong><br />
Přestože se reformační hnutí neobešlo bez obětí, krev mučedníků významně napomohla<br />
jeho rozšíření. Jakmile představitelé římské církve zaregistrovali hrozící nebezpečí, postavili<br />
hranici pro některé z nejušlechtilejších a nejváženějších Skotů; tím ovšem postavili<br />
kazatelnu, odkud pak po celé zemi zněla slova umírajících svědků, která rozechvívala srdce<br />
posluchačů a naplňovala je pevnou touhou setřást římské jho. {VDV 168.3}<br />
Mezi mučedníky upálené na hranici patří i Hamilton a Wishart, šlechtici rodem i<br />
povahou, kteří vychovali mnoho oddaných učedníků. A byla to Wishartova hranice, která<br />
„oslovila“ muže, kterého plameny neumlčí a který odzvoní papežství ve Skotsku<br />
umíráčkem. {VDV 168.4}<br />
John Knox zavrhl církevní tradici a mystiku a začal se věnovat studiu Božího slova.<br />
Wishartovo učení ho pak utvrdilo v odhodlání rozejít se s Římem a přidat se k<br />
pronásledovaným reformátorům. {VDV 168.5}<br />
Když na něj jeho přátelé naléhali, aby přijal kazatelský úřad, Knox se třásl před takovou<br />
odpovědností. Po několika dnech přemýšlení o samotě a po těžkém vnitřním zápase však<br />
nakonec souhlasil. Úkol, který tím na sebe vzal, pak plnil odevzdaně a vytrvale až do konce<br />
svého života. Mučednické hranice, které kolem něj hořely, jeho úsilí jenom stupňovaly. Byl<br />
to čestný a otevřený muž, který se nebál lidí. Zdálo se, že jeho odvaha nezná mezí — i když<br />
mu trvale hrozila perzekuce, svůj boj s modlářstvím nikdy nevzdal. {VDV 168.6}<br />
Když ho předvedli před skotskou královnu, v jejíž přítomnosti ochladla horlivost<br />
nejednoho představitele protestantů, John Knox se nezalekl a vyznal přímo a jasně své<br />
přesvědčení. Nedal se získat lichotkami; ani hrozby ho nijak nezastrašily. A když ho<br />
královna obvinila z kacířství a z toho, že navádí lid, aby přijal náboženství zakázané státem,<br />
který tím pak přestupuje Boží přikázání, jež nařizuje, aby poddaní poslouchali svou<br />
vrchnost, Knox na to reagoval slovy: {VDV 169.1}<br />
„Protože pravé náboženství neodvozuje svou sílu ani moc od světských knížat, ale jen od<br />
věčného Boha, nejsou poddaní povinni volit si náboženství podle své vrchnosti. Knížata<br />
často vědí o pravém náboženství méně než kdokoli jiný… Kdyby všichni Abrahamovi<br />
potomci přijali náboženství faraóna, kterému byli tak dlouho poddáni, řekněte, Vaše<br />
Veličenstvo, jaké náboženství by nyní na světě bylo? Nebo kdyby všichni lidé v době<br />
apoštolů přijali stejné náboženství jako římští císařové, jaké náboženství by nyní bylo na<br />
zemi? … Z toho je možno, Vaše Veličenstvo, vidět, že poddaní nejsou povinni vyznávat<br />
náboženství své vrchnosti, i když ji mají poslouchat.“ {VDV 169.2}<br />
Královna Marie řekla: „Vy vykládáte Písmo tak, a oni (římskokatoličtí učitelé) jinak.<br />
Komu mám věřit a kdo to rozsoudí?“ {VDV 169.3}<br />
„Máte věřit Bohu, který mluví jasně ve svém slovu,“ odpověděl reformátor. „A nad to, co<br />
Vás učí Boží slovo, nemáte věřit ani tomu, ani onomu. Boží slovo je jasné a srozumitelné.<br />
Objeví-li se na některém místě nejasnost, vysvětluje Duch svatý, který si nikdy neodporuje,<br />
150
Change language